Únorová sadba

Krásný večer, milé čtenářky a čtenáři!

:)

Nový rok je pro mě znovu plný výzev, osobních přání, příslibem nového, ale i utěšujícím komfortem starého, již dobře známého.

Po 14 dnech krmení a péče jsem si vypěstovala žitný kvásek a s nadšením a velkým očekáváním se pustila do pečení. No, řeknu vám pravdu, nejde mi to, ba co hůř pokus od pokusu je chleba horší a horší. Ale já se ty krásné, křupavé, nadýchané, prostě výtečné chleby péct naučím, i kdyby čert na koze jezdil. Zřejmě to bude trvat. Nu nevadí. Věřím, že i tyhle mé počáteční zbrklé, řekla bych až trochu smutné pokusy mají svůj smysl. :) Dnes mi náš milý soused nabídl pomoc. Mimoděk utrousil, že je starým pekařem! To bylo krásné překvapení. Pak jsem to řekla mému muži, aby se nedivil, kdyby třeba přišel z práce a u nás soused s rukama v těstě. :D

Každopádně tahle poctivá pekařina je pro mě pěkná dřina, jsem nervózní napříč celým procesem v neblahé předtuše, že to ani tentokrát nedopadne dobře. Těším se a doufám, že ten pocit jednoho dne zmizí a nahradí ho jiný, který mě bude zvedat někam do nebeských výšin. Vím, nechci zrovna málo. :)

A zatímco s kváskovým pečením prožívám nemalé útrapy, jako zahradnice se cítím o poznání líp.:) První časná sadba mi docela hezky vyklíčila a maličké rostlinky se mají k světu. 

Jako první jsem vysela svá semena papriky odrůdy Sweet Chocolate, kterou jsme loni s úspěchem pěstovali na venkovních záhonech a velkých truhlících, a to dokonce v téměř 500 m.n.m. Plodily dobře a letos vyklíčily v 96%! :) Zato semínkům paprik z Culina Botanica se na svět dvakrát nechce - červená, italská Corno di Toro Rosso neboli Roh býka klíčí opravdu spíš zdráhavě a fialových, japonských Murasaki je prozatím taky jen pomálu, ale ty které vyklíčily a rozvinuly své děložní lístky, jsou krásné, fialově zbarvené.

Semenařila jsem i vzácný druh chilli papriky Alberto's Locoto, o které prohlašuje sám Marek Kvapil na svých stránkách s permasemínky (kde jsem semena nakoupila loni), že mají nižší, asi 50% klíčivost. Ze 16 černých semínek mi vyklíčila úplně všechna a jen jedné jediné rostlince se nepodařilo pokračovat ve zdravém růstu! 

Mezi jižními okny už hezky rostou i kedlubny a saláty a uvnitř rozmazlované teplem už ukázaly první pravé lístky maličké sazeničky liči neboli lilku hulevníkolistého.

Saláty vyklíčily bez problémů, sela jsem odrůdy Rolando, Čtyři roční období a Kropenatý římský.

Kedlubny jsem vysela třech různých odrůd, ale ve velkém počtu vyklíčily jen Kedlubny vídeňské modré rané. Odrůda má být odolná vůči jarním mrazům, byla představena už před rokem 1860(!!) a tehdy prý nechyběla v žádné pořádné zeleninové zahradě v celém Rakousku-Uhersku. Tak letos nebude tenhle vídeňský modrý fešák chybět ani v té naší. :)) 

Vlevo chilli paprika Alberto's Locoto, vedle hnědá sladká paprika Sweet Chocolate.

Chlupatá Alberto's Locoto při vlastním semenaření skvěle klíčící. :)

Statečné a půvabně fialové Vídeňské modré.

Mladým rostlinkám paprik se u nás daří, kromě vody, tepla a světla je jim i zpíváno, jsou hlazeny a pravidelně je k nim promlouváno. 

Pečujeme o ně, pozorujeme a těšíme se z toho, jak prospívají. 

A děti jsou pochopitelně u toho. Někdy až příliš blízko. Jedné už se podařilo liči shodit z parapetu na zem. Bylo jí to tak líto. Většinu rostlinek jsme zachránili a teď se radujeme z jejich prvních pravých lístků...

A jak se rozjíždíte vy? Už se to u vás taky zelená?

Báječný zahradníkův rok vám přeji!

:))

Veronika

Hledám se...

Moc vás po delší době zdravím. 

:) 

Blog poslední týdny odpočívá, stejně jako já... dalo by se říct, že nabíráme síly do dalších časů. Ne, že by se u nás nic nedělo, že by nebylo o čem psát, právě naopak. Jaro bylo nejdřív dlouho studené a zima ne a ne odejít, u nás sněžilo pomalu ještě v květnu, desátého nám pak pomrzla krásně kvetoucí třešeň i všechny zasazené sazeničky rozličných dýní a cuket, které mi tak hezky vzešly. Pak ale začalo všechno bujet, zelenina na zahradě se předhání s plevelem, dny jsou teplé a slunečné, Amálka umí jezdit sama na kole, z čehož máme všichni radost... :))

Jsme často na zahradě i jinde v přírodě, jen tam je mi trochu lépe. Dvakrát jsme si dokonce vyjeli na kolech celá rodina, minule dolů k řece, kde si můj muž i děcka lehli do nádherné louky a povalovali se zaplaveni zvonky, jetelem, pryskyřníky a voňavou travou. Buď můžeme dětem ukázat, jak je to nebezpečné anebo jaká je to krása... Už se i koupali v rybníce za humny, můj muž ale říkal, že dole ještě potkal kapra s kulichem na hlavě. :D

Rózinka ve 20 měsících nádherně mluví, lítá, chce všechno vyzkoušet a dělat jako my...

... a já... ?

Hledám se. Čeká mě dlouhá cesta, ač tentokrát bez dopravních prostředků, zato s jasným cílem.

  

... a mimo to očekávám(e) třetího potomka a mně je hodně špatně. 

Rekonstrukce teletníku se hýbe, těšíme se. Na venkov, na to, že nás bude pět, z toho, že už trochu víme, jak na to; z našich dcer.

Je toho spoustu, co mám poslední dobou na srdci, tak dnes alespoň pár slov a obrázků od nás, snad vás trochu potěšily...

:)

A pokud sem chodíte rádi, můžete můj blog podpořit do 1.6. v 2. ročníku soutěže MAMAblog roku 2017.

Mějte se krásně.

:*

Veronika 

Velikonoční hlavička

Krásné sváteční ráno, milí.

Na bílou sobotu se pekla velikonoční nádivka neboli Hlavička. Hlavička je velmi starý, tradiční pokrm, který ukončoval dlouhé postní období a otvíral čas svátečního hodování. Nádivka se většinou jedla studená přes celé Velikonoce a pravděpodobně pak doplňovala i ostatní pokrmy. 

Receptů na Hlavičku existuje nespočet, na každém dobrém food blogu jistě jeden najdete, je jich plný internet a pravděpodobně se i ve většině rodin uchovává ten jejich, generacemi osvědčený a vždy fungující, recept. 

Moje maminka velikonoční nádivku peče pravidelně, jenomže většinou ne přímo na Velikonoce, nýbrž během roku (ač kvůli kopřivám v jarním čase), bezmasou a doplňuje jí pečené kuře s vařenými brambory.

Já jsem sama ještě nikdy Hlavičku nepekla, až letos. Čím dál častěji mám nutkání vařit a naučit se dobře připravovat právě tradiční pokrmy a beru na vědomí dobu, kdy se původně tato jídla připravovala. Většinou nevyhledávám zkratky a respektuji původní principy, pomalu začínám rozeznávat recepty, jež zjednodušují tradiční postupy na úkor výsledné chuti od těch, kterých se naopak opravdu stojí za to držet. Je proto s podivem, že jsem si až teď pořádně všimla Jany Florentýny Zatloukalové a úplně poprvé vyzkoušela jeden z jejích receptů, a to recept na Velikonoční nádivku. Velmi oceňuji dokonale propracované články na jejím blogu, perfektní postřehy, vyzdvihnutí toho podstatného. Moc ráda jsem se jejím receptem nechala vést a určitě vyzkouším i něco dalšího.

Pokud se na přípravu Hlavičky také chystáte, můžete využít i mou lehce pozměněnou verzi jejího receptu.

Držela jsem se předepsaného množství surovin (podle mě jde minimálně o 6 velkých porcí), pečivo si nakrájela den předem (z poloviny jsem použila celozrnné rohlíky). Jen uzené krkovičky jsem dávala skoro o 100 g méně a i to bohatě stačilo.

Zato jarním zeleným lupením jsem nešetřila, ba naopak, do nádivky jsem nasekala skoro čtvrt kila právě natrhané kopřivy, pampelišky, bršlice kozí nohy, medvědího česneku a pažitky.

Pažitku a medvědí česnek jsem přidávala syrové, kopřivy a bršlici blanšírované, přičemž druhou zmiňovanou bych pro příště použila rovněž čerstvou bez blanšírování.

Nechyběla domácí vajíčka od spokojených prababiččiných slepic.

:)

Nádivka i díky celozrnnému pečivu a především většímu množství lupení vypadá po upečení tmavší, ale nelekejte se,

uvnitř je hezky světlá, s krásnou strukturou.

Hlavičku můžete servírovat teplou s vařenými bramborami, jarním salátem, divokými bylinkami anebo prostě jen studenou, když vám zbude.

;)

Já jsem talíř doplnila právě vyklíčenou vojtěškou a ozdobila dalšími lístky bršlice, pampelišky, kudrnaté petrželky a kvítky sedmikrásek.

:))

Připravujete na bílou sobotu tento pokrm? A jaký je váš oblíbený recept? 

Přeji vám všem poklidné a požehnané Velikonoce.

Veronika

Zahrada milovaná - tvoří nás, ne my ji

Krásný začátek nového dubnového týdne přeji! 

:)

Víkend jsme strávili na zahradě, která opravdu začíná vypadat jako opravdová zahrada, víc než plochý pozemek. Zasazené stromky toho jistě jsou hlavní příčinou. Jablůňkám a višni už pomalu pučí první lístečky, máme radost, že se tak dobře ujaly. Krásná košatá broskvoň má ještě čas...

Můj muž stromky zamulčoval suchou štěpkou a já jsem si připravovala záhony na jarní setbu. Vysévám všemožnou zeleninu, každý rok něco přidám, vyzkouším nové druhy i odrůdy. Už před týdnem jsem začala ředkvičkami a teď o víkendu zasela spousty mrkve, tři druhy hrášku, pastyňák...

Semena už několikátým rokem kupuji k velké spokojenosti v e-shopu osiva-semena.cz. Mají tu velký výběr různé zeleniny i jiných rostlin a mnoho druhů seženete i v bio kvalitě pro ekologické pěstování, což já taky oceňuji a pokaždé část setby kupuji právě v bio semenech.

Pomáhaly pochopitelně i děti a jak rády!

:)

Rózinka si sedla do potoka. Tolik chce napodobovat Amálku, ale přeskočit potok přece jen ještě nedokáže...

Vypadala trochu zmateně, naše maličká, přece jen zmáčená od holinek až do půli zad a bláto měla i pod plenkou.
:D

Jakmile jsem ji ale převlékla do suchých (neříkám čistých, hlavní věc je na zahradě u dětí suchost oblečení:)) šatečků byla hned zase nejspokojenější holčičkou široko daleko. Bez protestů vydržela i studenou sprchu - přece jen bylo potřeba trochu bláta z nožiček a prdýlky opláchnout. Hlavně že bylo sucho a 'šatý'.

;)

V mojí zeleninové zahrádce už krásně roste podzimní i jarní česnek, 

bylinky jako jsou tymiány, levandule, pažitka a libeček,

má oblíbená zelenina rebarbora už se červená 

a mini narcisky svou barvou rozsvěcují kus země kolem a voní na několik metrů daleko.

:))

Můj muž střídavě pracuje v zahradě a v teletníku...

Děti jednou asistují u kolečka s maltou při vyzdívání, podruhé (v kolečku) jedou pro štěpku na mulč, zalévají konvičkami semínka ředkviček, dupou v záhonech, vyhřívají se polonahé na prvním jarním slunci  

a ty nejotužilejší už se koupou ve studené venkovní vaně!

:))

Babička, pozorujíc naší Máli, tomu nechtěla ani věřit...

:o

Jak užíváte prvních jarních dnů vy?

Zahradničíte, vychutnáváte si večeři či posezení s čajem či kávou venku na sluníčku? Anebo už se někdo z vás dokonce někde venku koupal?

;) 

Nádherný den.

Veronika

Ovocná školka Malochýn

Hezký večer přeji!

:)

V sobotu ráno jsme se vydali na nákup ovocných stromů ke Ždírci nad Doubravou. Ovocnou školku Malochýn jsme si vybrali pro její vysokou polohu (stromky se pěstují v nadmořské výšce 560 m, což je ještě o několik desítek metrů výš než náš pozemek). Stromky jsou tudíž otužilé a i ve vyšších polohách by se jim tedy mělo dobře dařit.

My jsme pro začátek vybrali 9 stromů - 3 jabloně, 2 švestky, hrušeň, třešeň, višeň a broskvoň. Stromy jsme na pozemek vysázeli do tvaru podkovy, otevřené k jihu. Tento design se v ekozahradách přímo nabízí a my plánujeme stromové podkovy začlenit do zahrady hned několikrát. Zatím osazujeme spodní část pozemku, vrchní necháváme bez zásahů, tam bude stát dům. To už víme. Před dvěma týdny jsme totiž využili práce proutkaře, který u nás pomocí virgule zmapoval celý pozemek a mj. našel silný pramen. :) Práci s virgulí si zkoušeli i můj muž se švagrem a oba cítili přibližování ve stejných místech, kde prý má být v 25 m hloubce voda... Ale zpátky k víkendu a sázení. Děti byly venku s námi, Rózinka byla pěknou chvíli stromem, sama od sebe si našla tatínkem vykopanou díru a tam prostě jen byla. Nijak nás to nepřekvapilo. Děti jsou mnohem víc a pevněji součástí přírody, než by se nám mohlo zdát.

Já jsem sázela cibuli, pěstuju jí ze sazečky, tentokrát jsem zasázela 135 žlutých a 132 červených. Loni byla krásná a výtečná (můj muž dokonce říkal, že lepší cibuli ještě nejedl), ale rychle jsme jí snědli, tak snad letos bude letos trochu větší sklizeň. 

;) 

Minulý týden nám přišel balíček od Vendy z BeBirdie a jak vidíte, dcerky úžasné beanie nesundaly celý víkend z hlavy.

:)

Rózince jsem vybrala motiv růžové pandy

a Amálce novou, jarní pandu s květy.

Čepičky jsou nádherně měkké a kvalitní, sama bych jednu brala, nejraději tuhle. ;)

Mrňavá nejdřív větvičky stromků okusovala, ale když jsme pohrozili dvaceti ranami na zadek za každou zlomenou větvičku, byl celkem klid a nezlomily ani jednu. (Já vím, odměny a tresty, vnější motivace... :/ Někdy bohužel neumíme jinak, hlavně že zůstává pořád jen u těch výjimek.:))

Pěstujete také vlastní ovocné stromky? A které nejraději?
Už jste letos taky zabořili ruce do hlíny?
Já s velkou radostí.
:)


Krásné teplé dny přeji, užívejte jara...



Veronika