Dýňový svět potřetí - v těch nejkrásnějších barvách

Pěkné odpoledne vám přeji.

:)

Před týdnem jsme byly s dcerkami v Dýňovém světě a tentokrát jsme vzaly s sebou ještě naší neteřinku - Amálčinu a Rózinčinu sestřenici. Počasí bylo překrásné, odpoledne teplé tak, jak si letos na podzim nepamatuji. Vy se mnou dnes na statku u Pipků, kde manželé před lety poprvé vytvořili Dýňový svět, nebudete poprvé. Poprvé jsem vás tam vzala v roce 2014 a pak ještě jednou v roce následujícím. 

Loni jsme návštěvu vynechali, protože jsme si touto dobou užívali Azurového pobřeží a krás jižní Francie vůbec.

Na Dýňovém světě v Nové Vsi u Leštiny se mi líbí to, že je každý rok trochu jiný, dýně jsou naaranžovány do nových obrazců, tvarů a staveb, pokaždé něco nového přibude a to, co si pamatujete z roku minulého, už tu nenajdete. Vždycky jsou však pro děti přichystány nejrůznější slámohrátky a neuvěřitelná spousta dýní odlišných odrůd a barev, stejně tak jako dýňové občerstvení. Letos můžete Farmu u Pipků navštívit až do 5. listopadu. A co vás tam čeká? Pojďte se podívat...

:)

Už jste u Pipků byli? Anebo jste navštívili jinou dýňovou farmu u nás či v zahraničí?

Krásný podvečer!

:)

Veronika

Pražská Náplavka

Krásné středeční odpoledne, milí čtenáři!

:)

Dnes jsem tu s prázdninovým článkem a spoustou letních obrázků. Druhou červencovou sobotu jsme si vyjeli po několika letech do Prahy na výlet. Děti byly v Praze vůbec poprvé a líbilo se jim jak u Vltavy, tak v úžasně opečovávané pražské ZOO. Já se dnes prostřednictvím prosluněných fotek vrátím k naší pražské sobotě, na Náplavku, tamější farmářské trhy a festival OKOfest vol.1.

Festival OKOfest vol.1 odstartoval sérii akcí, která má návštěvníkům přiblížit, jak se cítí lidé s duševním onemocněním. Akce se uskutečnila na dvou lodích na Náplavce, doplnily ji mimo jiné výstava obrazů duševně nemocných umělců, divadelní představení, filmové projekce a v podvečer pak hudební koncerty.

Festival byl slavnostním zahájením projektu Mobilní komunitní centrum OKO - Žijeme spolu a bavíme se. Ten bude rok a půl putovat Prahou a prostřednictvím umění chce vtahovat návštěvníky do světa lidí se zkušeností s duševním onemocněním. Má ukázat jejich potenciál a také nahlédnout do jejich života, často určovaného bojem se stigmatem a společenskými předsudky. 

Primárním cílem tohoto projektu je destigmatizace lidí se zkušeností s duševním onemocněním.

V centru projektu stojí společná výstava pětadvaceti výtvarníků, kteří zažili psychickou krizi. A právě jednoho z nich doprovázel do Prahy můj muž a my jsme se s dětmi rády přidaly k nim.

Zdroj: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/festival-na-naplavce-priblizi-jak-se-citi-dusevne-nemocny-clovek-20170708.html

Zdroj: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/festival-na-naplavce-priblizi-jak-se-citi-dusevne-nemocny-clovek-20170708.html

Holky se usadily na břehu u řeky a pozorovaly dění na Vltavě, proplouvající lodě i hladové vodní ptactvo.

Na nábřeží vyhrávali rozliční umělci... 

... a na pravidelných farmářských trzích bylo opravdu živo.

Alespoň se v parném dni bylo kde občerstvit. U stánku s čerstvými šťávami jsme zahnaly s dětmi žízeň, holky si přály čerstvě lisovanou melounovou šťávu a já jsem ochutnala chlazenou, vskutku osvěžující šťávu z okurky, jablka a limetky, dochucenou himalájskou solí a pepřem.

Další dobrotou, kterou prostě v horkém odpoledni(i dopoledni:)) nešlo neochutnat byla pochopitelně zmrzlina.
V sani People nám moc chutnala jahodová, ta hlavně holkám a mně pak mangová s bazalkou!! Pokud se vám podaří do téhle vyhlášené gelatérie, kterou najdete na Jungmannově náměstí, dostat, určitě mangovou zmrzlinu vyzkoušejte, je naprosto luxusní, poctivá, plná chuti a vyrobená z kvalitních surovin.

S Amálkou jsme odpoledne zašly ještě do Puro Gelato, kde jsme zkusily jejich mangovou, která ale nebyla taková jako v sani People, zato zdejší kokosová chutnala božsky.





Na Náplavce v Puro Gelato si navíc můžete pohovět v křesílkách přímo na vlnách Vltavy a kochat se pohledem na řeku, labutě i protější břeh, kde Rudolf Hrušínský jako Švejk natáčel slavnou scénu s ukradeným psem.





Já jsem si užívala procházku mezi stánky s všemožným zbožím. V květinářství mě rozesmála nabídka květin a bylin, která končila jetelem a kontryhelem. Prodávat jetel po pětikoruně jsem opravdu ještě nikdy nikoho neviděla...
:D

Levandule z Židovic šla vysloveně na dračku, 

stejně jako vyhlášené racklette U Sýráků. Brambory s kyselou okurkou a nakládanou cibulkou přelité roztaveným voňavým sýrem byly opravdu skvělé.

Domů jsme si odnesli pecen kváskového Opatovského chleba, který nám moc chutnal.

Na trhách najdete nabídku nejrůznějších českých lahůdek, poctivých džemů a paštik, je škoda neochutnat některé hned na místě anebo si neodnést pár dobrot domů. 

Na nábřeží bohužel nepřehlédnete ani lodní galerii s výstavou Gott, My Life.

Na lodi Tajemství probíhala odpoledne animační dílna, kde si každý včetně dětí mohl vytvořit svůj krátký animovaný film.

A program pokračoval loutkovou pohádkou Pinocchio hranou divadlem Toy Machine.





Po pohádce si děti mohly volně hrát s loutkami a pak je spolu s loutkohercem Tomášem Běhalem uklidit. 





Na zrezivělém (skoro)vraku nazývaným (A)void Floating Gallery proběhla zmíněná vernisáž výstavy umělců - Ta-jemná zákoutí mysli. Místo pro zahájení výstavy bylo podle mě vybráno spíš nešťastně, tmavé prostory s nedostatečným osvětlením, špatně přidělané obrazy, pořadatelé k velké škodě podcenili organizaci této akce a mnohým z nás připravili spíš zklamání než  dobré pocity.
:( 
Naopak samotná díla malířů a kreslířů se zkušeností s duševními strastmi nás svou podobou nemálo zaujala a mile překvapila.

A to už je z dnešní prázdninové reportáže z OKOfestu vol.1 vše. 

Mějte se hezky a pokud budete mít možnost, zajděte se na výstavu podívat. Když ne na Náplavku, tak třeba na podzim na Národní třídu, kam by se měla výstava přesunout.

Krásné srpnové dny přeji(třeba někde ve stínu ohromných stromů).

:)

Veronika

Tábor

Krásný začátek nového týdne přeji!

:)

Týden na blogu tentokrát začneme výletem. V pátek jsme odjeli na víkend k přátelům do Plané n. Lužnicí a v sobotu jsme se pak s dětmi vydali na výlet do města Tábora, který je od Plané co by kamenem dohodil. Nejdřív jsme zamířili na procházku kolem zamrzlého Jordánu, jež je nejstarší údolní vodní nádrží ve střední Evropě a neodmyslitelně patří ke koloritu města.

Po pěší stezce kolem nádrže by se nám bývaly ale spíš hodily brusle na nohou! Holky byly v jednom kuse na zemi a Rózinku raději vezl muž v kočáře.

U hráze se ledovka změnila v tající led s nesčetnými loužičkami, které si užívala Rózi dupajíc nadšeně ve vodě...

:)

Pozdravili jsme kachny...

... a zamířili do historického centra.

Prohlédli jsme si Žižkovo náměstí lemované několika pěknými měšťanskými domy a s natěšenými dětmi pak zamířili do cukrárny moccacafé na lahodnou pistáciovou zmrzlinu z pravých sicilských pistácií a pořádný hrnek husté horké čokolády. Výborná byla i karamelová zmrzlina s názvem slaný karamel, jen sůl v ní nebyla cítit, ale jinak byla dokonalá a připomněla nám poctivé karamelky z dětství. 

V cukrárně/kavárně je i malý dětský koutek, který na hodinu plně obsadily naše děti. ;)

Po cestě zpátky k autům, které jsme zaparkovali u autobusového nádraží, nás všechny zaujala plastika nazvaná Brána času, do níž táborští obtiskly své dlaně a na cestu, která k ní vede zase svá chodidla. Brána času symbolizuje předěl mezi Starým a Novým městem a najdete ji na Křižíkově náměstí.

Otisky rukou jsou dobře patrné, na některých lze dokonce rozeznat detailní otisk prstů...

Děti se pěkně unavily,

dokonce natolik, že menší dvě usnuly po cestě zpátky.

:D

Moc se nám s mým mužem v Táboře líbilo a budeme se zase na milé jižní Čechy těšit. Máte pro nás nějaké další tipy, kam příště v Táboře zajít a kterou restauraci/kavárnu by bylo škoda opomenout?

Mějte se moc hezky (nejen jihočeši;)).

Veronika