Únorová sadba

Krásný večer, milé čtenářky a čtenáři!

:)

Nový rok je pro mě znovu plný výzev, osobních přání, příslibem nového, ale i utěšujícím komfortem starého, již dobře známého.

Po 14 dnech krmení a péče jsem si vypěstovala žitný kvásek a s nadšením a velkým očekáváním se pustila do pečení. No, řeknu vám pravdu, nejde mi to, ba co hůř pokus od pokusu je chleba horší a horší. Ale já se ty krásné, křupavé, nadýchané, prostě výtečné chleby péct naučím, i kdyby čert na koze jezdil. Zřejmě to bude trvat. Nu nevadí. Věřím, že i tyhle mé počáteční zbrklé, řekla bych až trochu smutné pokusy mají svůj smysl. :) Dnes mi náš milý soused nabídl pomoc. Mimoděk utrousil, že je starým pekařem! To bylo krásné překvapení. Pak jsem to řekla mému muži, aby se nedivil, kdyby třeba přišel z práce a u nás soused s rukama v těstě. :D

Každopádně tahle poctivá pekařina je pro mě pěkná dřina, jsem nervózní napříč celým procesem v neblahé předtuše, že to ani tentokrát nedopadne dobře. Těším se a doufám, že ten pocit jednoho dne zmizí a nahradí ho jiný, který mě bude zvedat někam do nebeských výšin. Vím, nechci zrovna málo. :)

A zatímco s kváskovým pečením prožívám nemalé útrapy, jako zahradnice se cítím o poznání líp.:) První časná sadba mi docela hezky vyklíčila a maličké rostlinky se mají k světu. 

Jako první jsem vysela svá semena papriky odrůdy Sweet Chocolate, kterou jsme loni s úspěchem pěstovali na venkovních záhonech a velkých truhlících, a to dokonce v téměř 500 m.n.m. Plodily dobře a letos vyklíčily v 96%! :) Zato semínkům paprik z Culina Botanica se na svět dvakrát nechce - červená, italská Corno di Toro Rosso neboli Roh býka klíčí opravdu spíš zdráhavě a fialových, japonských Murasaki je prozatím taky jen pomálu, ale ty které vyklíčily a rozvinuly své děložní lístky, jsou krásné, fialově zbarvené.

Semenařila jsem i vzácný druh chilli papriky Alberto's Locoto, o které prohlašuje sám Marek Kvapil na svých stránkách s permasemínky (kde jsem semena nakoupila loni), že mají nižší, asi 50% klíčivost. Ze 16 černých semínek mi vyklíčila úplně všechna a jen jedné jediné rostlince se nepodařilo pokračovat ve zdravém růstu! 

Mezi jižními okny už hezky rostou i kedlubny a saláty a uvnitř rozmazlované teplem už ukázaly první pravé lístky maličké sazeničky liči neboli lilku hulevníkolistého.

Saláty vyklíčily bez problémů, sela jsem odrůdy Rolando, Čtyři roční období a Kropenatý římský.

Kedlubny jsem vysela třech různých odrůd, ale ve velkém počtu vyklíčily jen Kedlubny vídeňské modré rané. Odrůda má být odolná vůči jarním mrazům, byla představena už před rokem 1860(!!) a tehdy prý nechyběla v žádné pořádné zeleninové zahradě v celém Rakousku-Uhersku. Tak letos nebude tenhle vídeňský modrý fešák chybět ani v té naší. :)) 

Vlevo chilli paprika Alberto's Locoto, vedle hnědá sladká paprika Sweet Chocolate.

Chlupatá Alberto's Locoto při vlastním semenaření skvěle klíčící. :)

Statečné a půvabně fialové Vídeňské modré.

Mladým rostlinkám paprik se u nás daří, kromě vody, tepla a světla je jim i zpíváno, jsou hlazeny a pravidelně je k nim promlouváno. 

Pečujeme o ně, pozorujeme a těšíme se z toho, jak prospívají. 

A děti jsou pochopitelně u toho. Někdy až příliš blízko. Jedné už se podařilo liči shodit z parapetu na zem. Bylo jí to tak líto. Většinu rostlinek jsme zachránili a teď se radujeme z jejich prvních pravých lístků...

A jak se rozjíždíte vy? Už se to u vás taky zelená?

Báječný zahradníkův rok vám přeji!

:))

Veronika

Babí léto

Pěkné dopoledne přeji!

:)

Po dvou týdnech, kdy jsme všichni tak trošku bojovali s nachlazením a virózami nás překvapilo babí léto. Jako by nám teplé podzimní slunce nalilo krev zpátky do žil. Barvy všude kolem jsou nám pastvou pro oči a potravou pro duši. Srdce se raduje. V sobotu jsme byli celý den venku, těšili se z barevných listů, dýchali ten voňavý vzduch...

Můj muž pobíjí krov a vsí se rozléhá tlukot kladiva a prken tu a tam bouchajících o sebe. Jdeme se s dětmi projít po vsi, jakoby jsem tu byla poprvé, sousedovic stodola najednou vypadá jako z pohádky, obdivuji ten soulad kamene a starých sluncem vyšisovaných prken...

... a už jsme na návsi pod mohutným kaštanem...

Když se ze slupky vyloupne hlaďoučký, lesklý kaštan té nejkrásnější hnědé...

Taky na vás působí kaštany léčebně, když se jich dotýkáte? Já je často pak nosím dlouhé týdny a měsíce po kapsách a mnu je v rukou. Naše babička taky.

Když jsme se dost vynadívaly, 

vrátily jsme se do zahrady a pomohly se sklízením podzimní zeleniny.

Řepy se urodilo tolik a tak veliké, že bychom se s ní klidně mohli pustit do pohádky O veliké řepě, která je tou jedinou možnou uspávací pohádkou našich dětí. 

Pastiňák mě překvapil svými kořeny, netušila jsem, že si pod zemí spokojeně rostl do takové velikosti... :)

A pak přišlo nedělní ráno a s ním to nejkouzelnější počasí, vůně a nálada, která nás všechny objala v tichém, pokojném lese.

Přehrada se v podzimním slunci leskla jak obrovské zrcadlo...

... a v lese bylo tak, že jsem tomu skoro ani nemohla věřit.

Nasbírali jsme hub na nějakou tu zásobu pro dlouhé zimní měsíce.

Odpoledne jsem se znovu prošla po zahradě, pozdravila červenající se muchovníky, 

mladé zářící javory rostoucí samovolně v náletu (přirozená přírodní sukcese je neúprosná), 

sklidila listy posledních zelenin, kterým se i teď na podzim dobře daří...

... a s mužem a dětmi jsme se pustili do vykopávání topinamburového políčka pod strání. 

Jak krásně nám letos vyrostly a ani divočáci se do nich ještě nestačili pustit. 

Nezapomněli jsme otrhat ani jejich květy, které jsou léčivé při nespavosti, silném stresu, artritidě a pobolívající páteři.

Máte rádi topinambury, nabité vitaminy a dalšími blahodárnými látkami? My moc a jelikož je letošní úroda náramná, budeme je mít na stole nejspíš dost často (třeba si tady zaslouží i vlastní článek s recepty a více podrobnostmi). 

Jak jste si užili uplynulé překrásné dny vy?


Pohodové chvíle všem.
:)


Veronika

Terapeutická zahrada FOKUSU Vysočina v Havlíčkově Brodě

Krásné prázdninové odpoledne, milí čtenáři!

:)

Dnes mám pro vás článek, jež tvořím s velkou radostí. S radostí z díla, které se povedlo dokončit v Havlíčkově Brodě, takřka uprostřed průmyslové zástavby poblíž havlíčkobrodského vlakového i autobusového nádraží. Za budovou ředitelství Fokusu Vysočina, neziskovou organizací, jež pomáhá lidem s duševním onemocněním, vznikla malá oáza klidu, Terapeutická zahrada pro klienty a zaměstnance Fokusu, stejně tak jako pro širokou veřejnost.

 Dnešního rána jsme se s mým mužem i dcerkami vydali na slavnostní otevření tohoto půvabného zeleného prostoru.

Zahrada má několik funkcí a je rozdělena do různých zón, kde nemůže chybět odpočinková část, kam se naše děti neomylně vydaly na své průzkumné cestě jako první. 

:)

Celý prostor navrhovala místní zahradní architektka Dana Kerberová, která při dnešním slavnostním otevírání zahrady symbolicky zasázela několik rostlin spolu se starostou města Janem Teclem a ředitelkou havlíčkobrodského Fokusu Vysočina Annou Šimonovou.   

K aktivizaci klientů a rozšíření jejich dovedností při zahradní terapii bude sloužit především část s důmyslně vybudovanými a již částečně osázenými vyvýšenými záhony i dalšími záhonky, které pokrývá kůrový mulč, jež obklopuje nejrůznější byliny, květiny a keříky.

Nám se moc líbilo, že rostliny, jež byly zasazeny do zahrady byly vybrány s citem a rozmyslem. Je vidět snaha o vytvoření funkční zahrady s permakulturními eko prvky. Najdete tu staré odrůdy keřů a rostlin, původní divoké dřeviny, muchovníky, myrobalány, rakytníky, aronie, také rybízy a angrešty, květiny jako například růže nebo hortenzie.  

Každý z hostů si tu dnes mohl sám nějakou rostlinu či bylinu zasadit a podle svého si vybrat místo anebo nádobu, kam rostlinku 'usadí'. 

Já jsem s dětmi zasadila dvě rostlinky slézu maurského, který mimochodem pěstujeme na zahradě taky a v posledních dnech pravidelně sbíráme jeho purpurové květy na léčivý čaj. 

Dcerky si k bohatému občerstvení musely vytrhnout a ochutnat i báječně narostlé a křupavé ředkvičky, které se tu už podařilo vypěstovat.

;)

Zóna pro relaxaci je v zahradě velice chytře oddělena hrubě otesanými dubovými kůly...

... příjemná atmosféra tohoto neformálního prostoru navíc přímo vybízí ke společným setkáním sociálních pracovníků Fokusu a jejich klientů. 

Relaxační zónu ohraničuje stěna z čerstvého vrbového proutí zapleteného do sebe, vstoupit do ní můžete vrbovými oblouky a místo pro úkryt nabízí vrbové chýše nebo iglů.

Při budování nezapomněli ani na ty nejmenší obyvatele zahrady a postavili jim tzv. hmyzí hotel, který se moc líbil i nám a posloužil mimo jiné i jako skvělá připomínka a inspirace pro naší vlastní zahradu.

:)

Klientům Fokusu ze srdce přejeme, ať se jim v jejich Terapeutické zahradě hezky pracuje i odpočívá a hlavně ať tu najdou svou malou oázu klidu a naděje.

:*

Vám ostatním přeji totéž (sami si doplňte vaše terapeutické místo, kde duševní klid nacházíte právě vy). A pokud nemáte do Havlíčkova Brodu daleko, přijďte se projít do téhle malé zelené oázy osobně.

:)

Mějte se krásně.

Veronika