Zobrazují se příspěvky se štítkemze zahrady. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemze zahrady. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 5. března 2020

Únorová sadba

Krásný večer, milé čtenářky a čtenáři!
:)

Nový rok je pro mě znovu plný výzev, osobních přání, příslibem nového, ale i utěšujícím komfortem starého, již dobře známého.
Po 14 dnech krmení a péče jsem si vypěstovala žitný kvásek a s nadšením a velkým očekáváním se pustila do pečení. No, řeknu vám pravdu, nejde mi to, ba co hůř pokus od pokusu je chleba horší a horší. Ale já se ty krásné, křupavé, nadýchané, prostě výtečné chleby péct naučím, i kdyby čert na koze jezdil. Zřejmě to bude trvat. Nu nevadí. Věřím, že i tyhle mé počáteční zbrklé, řekla bych až trochu smutné pokusy mají svůj smysl. :) Dnes mi náš milý soused nabídl pomoc. Mimoděk utrousil, že je starým pekařem! To bylo krásné překvapení. Pak jsem to řekla mému muži, aby se nedivil, kdyby třeba přišel z práce a u nás soused s rukama v těstě. :D
Každopádně tahle poctivá pekařina je pro mě pěkná dřina, jsem nervózní napříč celým procesem v neblahé předtuše, že to ani tentokrát nedopadne dobře. Těším se a doufám, že ten pocit jednoho dne zmizí a nahradí ho jiný, který mě bude zvedat někam do nebeských výšin. Vím, nechci zrovna málo. :)

A zatímco s kváskovým pečením prožívám nemalé útrapy, jako zahradnice se cítím o poznání líp.:) První časná sadba mi docela hezky vyklíčila a maličké rostlinky se mají k světu. 




Jako první jsem vysela svá semena papriky odrůdy Sweet Chocolate, kterou jsme loni s úspěchem pěstovali na venkovních záhonech a velkých truhlících, a to dokonce v téměř 500 m.n.m. Plodily dobře a letos vyklíčily v 96%! :) Zato semínkům paprik z Culina Botanica se na svět dvakrát nechce - červená, italská Corno di Toro Rosso neboli Roh býka klíčí opravdu spíš zdráhavě a fialových, japonských Murasaki je prozatím taky jen pomálu, ale ty které vyklíčily a rozvinuly své děložní lístky, jsou krásné, fialově zbarvené.




Semenařila jsem i vzácný druh chilli papriky Alberto's Locoto, o které prohlašuje sám Marek Kvapil na svých stránkách s permasemínky (kde jsem semena nakoupila loni), že mají nižší, asi 50% klíčivost. Ze 16 černých semínek mi vyklíčila úplně všechna a jen jedné jediné rostlince se nepodařilo pokračovat ve zdravém růstu! 




Mezi jižními okny už hezky rostou i kedlubny a saláty a uvnitř rozmazlované teplem už ukázaly první pravé lístky maličké sazeničky liči neboli lilku hulevníkolistého.
Saláty vyklíčily bez problémů, sela jsem odrůdy Rolando, Čtyři roční období a Kropenatý římský.




Kedlubny jsem vysela třech různých odrůd, ale ve velkém počtu vyklíčily jen Kedlubny vídeňské modré rané. Odrůda má být odolná vůči jarním mrazům, byla představena už před rokem 1860(!!) a tehdy prý nechyběla v žádné pořádné zeleninové zahradě v celém Rakousku-Uhersku. Tak letos nebude tenhle vídeňský modrý fešák chybět ani v té naší. :)) 


Vlevo chilli paprika Alberto's Locoto, vedle hnědá sladká paprika Sweet Chocolate.





Chlupatá Alberto's Locoto při vlastním semenaření skvěle klíčící. :)






Statečné a půvabně fialové Vídeňské modré.






Mladým rostlinkám paprik se u nás daří, kromě vody, tepla a světla je jim i zpíváno, jsou hlazeny a pravidelně je k nim promlouváno. 




Pečujeme o ně, pozorujeme a těšíme se z toho, jak prospívají. 




A děti jsou pochopitelně u toho. Někdy až příliš blízko. Jedné už se podařilo liči shodit z parapetu na zem. Bylo jí to tak líto. Většinu rostlinek jsme zachránili a teď se radujeme z jejich prvních pravých lístků...


A jak se rozjíždíte vy? Už se to u vás taky zelená?



Báječný zahradníkův rok vám přeji!
:))



Veronika


středa 30. října 2019

Zeleninová

Krásný večer přeji.
:)

Že jsem srdcem zahradnicí, to se ví... že miluju zeleninu a těší mě ji pěstovat, je věc známá. Jsou druhy, které nemohou na záhonech chybět, postrádali bychom je na zahradě i na stole, a tak je vysazujeme či sejeme znovu a znovu, rok za rokem. Na jaře ředkvičky, saláty, špenát a hrášek. V létě rajčata a cukety a na podzim mrkve, řepy a dýně. A co teprve česnek a cibule! Stále stejné a přece jiné. Tolik odrůd k vyzkoušení. Jak já mám tu svou zeleninu z ekozahrádky ráda. Jak už jsem někde psala... každý den, každý okamžik, s každičkým deštěm se dějí zázraky...stačí jen bedlivě pozorovat...zahradu. 

A že letos bylo co pozorovat. To jsme se měli!
:)



























































Příště vám ukážu, jak vážně jsem to svoje zahradničení začala brát. Bude to o nových záhonech, bagru a tunách hnoje.
:D


Krásné ač sychravé dny vám přeji.



Veronika

středa 15. srpna 2018

Bezlepkový hruškový koláč s čokoládou a mandlemi

Krásný srpnový večer vám přeji!
:)

Poslední dobou často peču, a to především moučníky s ovocem. Není divu, vždyť stromy se letos pod úrodou jablek, hrušek i švestek doslova prohýbají, větve se lámou pod tíhou zralých plodů, kterých je tolik, že je lze jen těžko všechny zpracovat. 
Hrušky bezpochyby patří k našim nejoblíbenějším druhům ovoce, nejraději je jíme syrové, utržené rovnou ze starých hrušní, ale tenhle skvělý hruškový koláč ze Svatojánu taky stojí za to!
Že k létu patří nejen voňavé hruškové koláče, ale i dobré čtení víme všichni. Moje tipy na dobré knihy, které mě letos provází doslova na každém kroku, nebo lépe řečeno dnem za dnem, najdete na mém instagramu stejně jako některé dětské knížky, jež se líbí našim holčičkám.
;)



Ingredience

130 g hořké čokolády
70 g másla
1 lžíce domácí hruškovice
140 g jemně mletých mandlí
4 šťastná vajíčka
2 lžíce rapadury (=sušené třtinové šťávy)
10 menších hrušek



Postup

1. Ve vodní lázni rozpustíme čokoládu a máslo a necháme trochu vychladnout. Vmícháme lžíci hruškovice.

2. Oddělíme si žloutky od  bílků. Žloutky vyšleháme s rapadurou a z bílků ušleháme tuhý sníh.

3. Do rozehřáté čokolády s máslem a hruškovicí vmícháme mleté mandle a vyšlehané žloutky. Na závěr lehce zamícháme bílkový sníh.

4. Větší kulatou koláčovou formu vymažeme máslem, vyložíme pečícím papírem, který opět pomažeme máslem a vysypeme rapadurou.

5. Těsto nalijeme do formy, položíme na něj čtvrtky oloupaných hrušek a pečeme v předem vyhřáté troubě 40 minut při 170 stupních Celsia. 



















Které letní ovoce patří k vašim nejoblíbenějším? 
Jsou to taky hrušky?

A jakou knihu byste pro závěr léta doporučili vy?



Mějte se báječně.
:*


Veronika



čtvrtek 19. října 2017

Babí léto

Pěkné dopoledne přeji!
:)

Po dvou týdnech, kdy jsme všichni tak trošku bojovali s nachlazením a virózami nás překvapilo babí léto. Jako by nám teplé podzimní slunce nalilo krev zpátky do žil. Barvy všude kolem jsou nám pastvou pro oči a potravou pro duši. Srdce se raduje. V sobotu jsme byli celý den venku, těšili se z barevných listů, dýchali ten voňavý vzduch...



Můj muž pobíjí krov a vsí se rozléhá tlukot kladiva a prken tu a tam bouchajících o sebe. Jdeme se s dětmi projít po vsi, jakoby jsem tu byla poprvé, sousedovic stodola najednou vypadá jako z pohádky, obdivuji ten soulad kamene a starých sluncem vyšisovaných prken...




... a už jsme na návsi pod mohutným kaštanem...









Když se ze slupky vyloupne hlaďoučký, lesklý kaštan té nejkrásnější hnědé...





Taky na vás působí kaštany léčebně, když se jich dotýkáte? Já je často pak nosím dlouhé týdny a měsíce po kapsách a mnu je v rukou. Naše babička taky.














Když jsme se dost vynadívaly, 








vrátily jsme se do zahrady a pomohly se sklízením podzimní zeleniny.




Řepy se urodilo tolik a tak veliké, že bychom se s ní klidně mohli pustit do pohádky O veliké řepě, která je tou jedinou možnou uspávací pohádkou našich dětí. 




Pastiňák mě překvapil svými kořeny, netušila jsem, že si pod zemí spokojeně rostl do takové velikosti... :)









A pak přišlo nedělní ráno a s ním to nejkouzelnější počasí, vůně a nálada, která nás všechny objala v tichém, pokojném lese.









Přehrada se v podzimním slunci leskla jak obrovské zrcadlo...




... a v lese bylo tak, že jsem tomu skoro ani nemohla věřit.



















Nasbírali jsme hub na nějakou tu zásobu pro dlouhé zimní měsíce.




Odpoledne jsem se znovu prošla po zahradě, pozdravila červenající se muchovníky, 




mladé zářící javory rostoucí samovolně v náletu (přirozená přírodní sukcese je neúprosná), 




sklidila listy posledních zelenin, kterým se i teď na podzim dobře daří...




... a s mužem a dětmi jsme se pustili do vykopávání topinamburového políčka pod strání. 
Jak krásně nám letos vyrostly a ani divočáci se do nich ještě nestačili pustit. 




Nezapomněli jsme otrhat ani jejich květy, které jsou léčivé při nespavosti, silném stresu, artritidě a pobolívající páteři.

Máte rádi topinambury, nabité vitaminy a dalšími blahodárnými látkami? My moc a jelikož je letošní úroda náramná, budeme je mít na stole nejspíš dost často (třeba si tady zaslouží i vlastní článek s recepty a více podrobnostmi). 




Jak jste si užili uplynulé překrásné dny vy?


Pohodové chvíle všem.
:)


Veronika