Hledám se...

Moc vás po delší době zdravím. 

:) 

Blog poslední týdny odpočívá, stejně jako já... dalo by se říct, že nabíráme síly do dalších časů. Ne, že by se u nás nic nedělo, že by nebylo o čem psát, právě naopak. Jaro bylo nejdřív dlouho studené a zima ne a ne odejít, u nás sněžilo pomalu ještě v květnu, desátého nám pak pomrzla krásně kvetoucí třešeň i všechny zasazené sazeničky rozličných dýní a cuket, které mi tak hezky vzešly. Pak ale začalo všechno bujet, zelenina na zahradě se předhání s plevelem, dny jsou teplé a slunečné, Amálka umí jezdit sama na kole, z čehož máme všichni radost... :))

Jsme často na zahradě i jinde v přírodě, jen tam je mi trochu lépe. Dvakrát jsme si dokonce vyjeli na kolech celá rodina, minule dolů k řece, kde si můj muž i děcka lehli do nádherné louky a povalovali se zaplaveni zvonky, jetelem, pryskyřníky a voňavou travou. Buď můžeme dětem ukázat, jak je to nebezpečné anebo jaká je to krása... Už se i koupali v rybníce za humny, můj muž ale říkal, že dole ještě potkal kapra s kulichem na hlavě. :D

Rózinka ve 20 měsících nádherně mluví, lítá, chce všechno vyzkoušet a dělat jako my...

... a já... ?

Hledám se. Čeká mě dlouhá cesta, ač tentokrát bez dopravních prostředků, zato s jasným cílem.

  

... a mimo to očekávám(e) třetího potomka a mně je hodně špatně. 

Rekonstrukce teletníku se hýbe, těšíme se. Na venkov, na to, že nás bude pět, z toho, že už trochu víme, jak na to; z našich dcer.

Je toho spoustu, co mám poslední dobou na srdci, tak dnes alespoň pár slov a obrázků od nás, snad vás trochu potěšily...

:)

A pokud sem chodíte rádi, můžete můj blog podpořit do 1.6. v 2. ročníku soutěže MAMAblog roku 2017.

Mějte se krásně.

:*

Veronika