pondělí 5. prosince 2016

Mráz

Hezký Mikulášský večer přeji! 
:) 

Ač je zima mým nejméně oblíbeným ročním obdobím, při dnešní mrazivé procházce s našimi dceruškami jsem si připomněla, že zima může být skoro tak úžasná jako jaro anebo léto, které bezmezně miluji.:)
Jiskřivý mrazivý vzduch a bezvětří mi dělá dobře i teď, po týdnu polehávání, bylinných čajů a křenových obkladů na průduškách. Nebyly jsme sice napoprvé venku nijak dlouho, ale i to stačilo, abych se začala těšit na sníh, často nádherné zimní scenérie a prosluněné mrazivé dny, kdy se po procházkách těšíme domů na čaj anebo ke kamnům u prababičky.
Sice mě pokaždé štve to oblékání sebe i dcer do pěti vrstev,  s sebou kapesníky, čepice, rukavice, šály a zase kapesníky, ale řekla jsem si, že se ven budu těšit a nenechám si další čtyři měsíce kazit sama sebou, protože prostě nemám zimu ráda. Studnice času, který je mi tady s našimi dětmi vyměřen, není bezedná a já si chci proto užít i tu letošní zimu a budu se těšit, že bude pohádková...
:)























































Jak působí zimní období na vás?



Dobrou noc...
:)



Veronika

pátek 2. prosince 2016

Spotřebováno Říjen 2016

Hezké páteční ráno přeji!
:)

Podařilo se mi sepsat další, tentokrát docela stručné, podzimní spotřebováno. Některé produkty byly pro mě novinkou, tak se pojďme podívat, jak je hodnotím.















Začneme jediným zástupcem pleťové kosmetiky...



Antipodes Juliet Skin-Brightening Gel Cleanser (200 ml). Čisticí gel Juliet jsem objevila na některém z beauty blogů, myslím u Mitsuuko de Ak. Objednala jsem jej z Anglie a těšila se, moc. Povím vám, nezklamal mě. To, že má krásné, čistě přírodní složení, jsem věděla předem, ale že bude tak hezky sladce vonět, na pleti bude krásně pěnit a spotřebovávat se pomaličku a hlavně že bude pleť perfektně čistit a zanechávat hebkou a spokojenou, to mě těšilo při každém použití. Gel má nezvyklou, tmavohnědou barvu medu, který najdete ve složení v podobě medu Manuca. Rozhodně se zařadil k nejlepším čisticím gelům, které jsem prozatím vyzkoušela a když o něm teď po více jak měsíci od vypotřebování píšu, chybí mi ta jeho krásná vůně...
Mé smíšené pleti výborně vyhovoval a ráda bych se k němu vrátila. :)




Kivvi Mycí emulze pro intimní hygienu s výtažky z řebříčku a měsíčku. Zatím jsem neobjevila v těchto vodách nic lepšího a příjemnějšího, takže k velké spokojenosti zůstávám u této mycí emulze. Podrobnější recenzi jsem psala už loni v létě a článek si můžete přečíst tady 
Pokud ještě neznáte, vyzkoušejte. Já nyní používám, myslím, čtvrté balení.

Stop the water while using me! Mýdlo Okurka & Limetka (200 ml). Můj první produkt od této německé firmy a bohužel jsem z mýdla byla docela zklamaná. Moc jsem se těšila na kombinaci vůně okurky a limetky, ale vůně byla ve skutečnosti na hony daleko svěží vůni čerstvé okurky a limety. Z mýdla jsem cítila alkohol a ruce mi i docela vysušovalo. To jediné, co se u tohoto produktu povedlo je jeho vtipný a minimalistický obal s nápisem Když mě používáš, zastav vodu. Jednoduchý design v černobílém provedení je super, ale bohužel jen to k opakované koupi nestačí. 
Pro mýdlo samotné nemůžu doporučit.



FARAN Tělové mléko Lavender (75 ml). Tato mléka už z mých recenzí znáte a zatím se u mě nedočkala nijak zvlášť pozitivního hodnocení. Toto levandulové bylo doposud nejlepší, mělo lehkou konzistenci, snadno se vstřebávalo a příjemně pokožku zjemnilo. Mělo autentickou výraznou levandulovou vůni, která dlouho vydržela, ale na mě byla až moc silná. Pumpička u mlék FARAN ráda zlobí, ale tentokrát vydržela až do vypotřebování produktu.
Pro milovnice levandulové vůně doporučit můžu, řekla bych ale, že celkově jsou tělová mléka od zn. FARAN tak trochu nevyzpytatelná. 

HEMPZ Hydratační tělový krém s extraktem okurky a jasmínu (500 ml). Tak zaprvé, přestože jde o půllitrové balení, krém velmi rychle ubývá, nevím úplně proč, ale zkrátka je třeba k natření větší množství, takže máte lahvičku za měsíc prázdnou. Zadruhé složení není úplně tak čisté a přírodní, jak byste očekávali a jak bych si já přála, je v něm dlouhá řada složek a najdete v něm namátkou nežádoucí látky jako např. Dimethicone, PEG-100 Stereate anebo Aminomethyl Propanol. Rozhodně se nejedná o organickou kosmetiku, která obsahuje jen čisté bylinné složky a přírodní ingredience. Pokud vám ale tohle nevadí, pak vás můžu ujistit, že krém příjemně svěže voní, dobře se vtírá a snadno vstřebává a na pokožce zanechává lehounký ochranný film.
Já se ke kosmetice HEMPZ už nejspíš vracet nebudu, ale pokud vám osobně nevadí složení jejich produktů, třeba v tělové kosmetice mají minimálně zajímavou nabídku parfemací...  




Nobilis Tilia Osvěžovač vzduchu pro miminka (200 ml). Tady úplně nevím, co mám o tomto produktu napsat. Na etiketě je psáno, že osvěžovač má provonět, pročistit a zvlhčit vzduch v místnosti. Obsahuje velmi jemnou koncentraci BIO éterických olejů, proto je vhodný už od narození na usnadnění dýchání miminka. Vůně má podporovat klidné dýchání a pokojný spánek. Já ve vůni rozeznám opět levanduli a dále je tam ještě tymián. Při nemoci je možné nastříkat dětem na hrudníček a chodidla, nebo prostě rozstříkat jen tak po místnosti. Vůně je příjemná, brzy vyprchá a během chvilky už není cítit vůbec, což, jak jsem četla, potvrzují i další uživatelky. Produkt není špatný, ale neřekla bych ani, že se bez něj neobejdete. Jako něco navíc pro příjemný spánek, děti si můžou na peřinku stříknout samy, je to fajn produkt, ale určitě ne nezbytnost. Navíc se mi ihned rozbil stříkací mechanismus v lahvičce, tak jsem tekutinu musela nalít do jiné nádobky.
Já opětovně pořizovat nebudu, zkusím si případně namíchat vlastní.

Weleda Měsíčkový kojenecký olej (200 ml). Neparfemovaný olej pro každodenní použití pro celou rodinu. U nás jej rád používá můj muž. Olej obsahuje pouze čisté rostlinné oleje příbuzné tukům lidské pokožky. Je samozřejmě vhodný především pro masáže kojenců a dětí, díky obsahu měsíčku lékařského má hojivé a zklidňující účinky.
Doporučuji celou měsíčkovou kojeneckou řadu značky Weleda, kterou už delší dobu pravidelně používáme.



Přeji krásný víkend!
:)



Veronika


středa 30. listopadu 2016

Francie - Saint Raphaël, Entrecasteaux, Lac de Sainte-Croix

Hezký večer, milé čtenářky!
:)

Už to skoro vypadalo, že obrázky z naší nedávné podzimní dovolené v prosluněné Francii zůstanou jen ve složce počítače a další článek bude rozepsán, ale nedokončen. Vždycky přede mnou vyvstane řada naléhavějších úkolů, které je třeba zvládnout přednostně. Poslední dny mě ale postihla taková ta cestovní nálada, touha zase někam vyjet, objevovat nová místa a ochutnávat místní delikatesy, toulat se po neznámých plážích i kopcích, touha být na cestě a mluvit s novými lidmi. Manžel mi před pár dny vyprávěl, jak jednou hodiny seděl v čajovně v íránském Esfahánu, vykládal si se Švýcarem na cestách, pili litry sladkého čaje a kouřili vodní dýmku. Ach, jela bych. Ale žádná budoucí cesta prozatím nemá konkrétnější obrysy, a tak se v mysli vracím do milých známých míst. Jestli chcete, můžete se mnou...
:)

Pro Francii a její Azurové pobřeží jsme se letos vlastně vůbec nerozhodli. Chtěli jsme pobýt nějakou dobu u moře, původně jsme si naplánovali cestu do Portugalska, přes Švýcarsko, Francii a Španělsko s nákupní zastávkou v Andoře. Jenže cestovatel míní, cesta samotná mění. Většinou tohle platí a pokud máte s sebou dvě malé cácorky, můžete si být jistí, že cestování nakonec bude všelijaké, jen ne takové, jaké jste si vysnili doma nad mapou a bedekrem. Když vynechám všechny často celkem úsměvné příhody z naší cesty s vypůjčeným stařičkým karavanem, kdy z něj buď něco odpadlo, nebo můj muž sem tam něco serval při průjezdu dálničními platebními terminály  anebo nám uvnitř vybuchla kamna s takovou šlupkou, že i naše děcka na chvíli ztichla, byla to celkem poklidná a zajímavá cesta. První noc jsme spali v Rakousku, druhou v Německu, třetí ve Švýcarsku (líbilo se nám maličké knížectví Lichtenštejnsko), čtvrtou v Itálii (kde jsme se ocitli opět úplně neplánovaně díky špatnému sjezdu ve Švýcarsku a štrádovali si to tak rovnou na jih do bláznivé Itálie), pátou poprvé ve Francii, k Azuru co by kamenem dohodil. Tehdy jsme si uvědomili (vlastně už jsme to pochopili dřív někde uprostřed švýcarských hor klidně obdivujíce místní krávy se zvonci kolem krku), že tentokrát do Portugalska nedojedeme. Věděli jsme už, že neochutnáme ani iberskou šunku na španělském trhu. Chtěli jsme zastavit auto, zaparkovat karavan a odpočívat a ne jet dalších pět dní a ukrajovat každý den co nejvíc ze zbývajících téměř 1500 kilometrů. Je to legrační, protože doma jsme téměř nikomu nevyprávěli, jak daleko vlastně míříme a abychom nějak odpověděli a alespoň se drželi správného směru, řekli jsme, že jedeme právě na Francouzskou riviéru. :)) A tak jsme byli na Riviéře a rozhodli se, že si tohle vskutku luxusní místo na Zemi prostě užijeme.
;)  

Jelikož jsme neplánovali žádné bivakování u Středozemního moře, nýbrž na březích Atlantiku, neměli jsme tu předem vyhlídnutý ani žádný kemp, a tak jsme na Azurovém pobřeží nedočkavě vyhlíželi, až na nějaký narazíme. Brzy jsme měli štěstí, objevili jsme parádní tříhvězdičkový kemp kousíček za městem Fréjus (po pobřeží jižně od Calais). Na ten se ještě podíváme detailněji v některém dalším článku.;) Kempovali jsme nedaleko pobřežního města Saint-Raphaël v regionu Var v provincii Provence-Alpes-Côte d'Azur. Ve městě žije přes třicet tisíc obyvatel a nám se tu moc líbilo. Amálka si tu naprosto zamilovala francouzský karusel a na koníčkovi se svezla i Rozárka. Karusel hlasitě vyhrával a scenérie otevřeného moře spolu s pohybem procházejících, kterých je v celé oblasti na přelomu září a října na můj vkus tak akorát, mi připadala dokonalá.
Kousek na západ trochu ve vnitrozemí od zmíněného Saint-Raphaël leží další ještě starší město Fréjus. Obě města dnes společně srůstají do jedné velké aglomerace, která se někdy nazývá Fréjus Saint-Raphaël. V tomto souměstí najdete hned čtyři menší přístavy a hlavně nádherné písečné pláže přímo ve městě.















Saint-Raphaël má krásné historické jádro a není tu nouze o zajímavá zákoutí. My jsme navštívili byzantskou Basiliku Panny Marie Vítězné, ve francouzštině Basilique Notre-Dame de la Victoire. Jde o nádhernou stavbu z růžového pískovce, která má stejně krásně vyzdobený i interiér. Pokud budete někdy v Saint-Raphaël, určitě její návštěvu nevynechejte.










Historie města je spojena s Napoleonem, který zde roku 1799 přistál, když se vracel z egyptského tažení a pak tu stanul znovu o patnáct let později, kdy nastoupil na loď směřující k jeho nucenému vyhnanství, ostrovu Elba. 
My jsme se tu cítili výborně, svobodně a bezpečně a určitě ne jako Napoleon v roce 1814. Amálka obvykle na podobných místech zouvá boty a chodí si bezstarostně bosky, prochází se samostatně, zastavuje se a pozoruje okolí. 















Dalším výletním místem, kde jsme se cítili moc pěkně a tak bych se tu dnes o něm ráda zmínila, je stará provensálská vesnička s nádherným, typicky francouzsky znějícím jménem Entrecasteaux. 


 


Entrecasteaux leží v údolí řeky Bresque. Počátky této půvabné středověké vesničky sahají až do 11. století a až tu budete procházet starými dlážděnými ulicemi mezi kamennými kašnami, studnami a prádelnami, budete stoupat klenutými průchody a schodišti k opevněnému kostelu, možná zapomenete, že už se před lety psal rok dva tisíce...
;)









My jsme se tu v pravé poledne procházeli liduprázdnými ulicemi, všechno si v klidu prohlíželi, pozorně četli cedulky na domech a poslouchali, jak v kuchyních cinká nádobí. Že tu ve svých krásných starých domech stále žijí lidé, jsme poznali i podle vůní linoucích se do ulice.



















Uprostřed vesnice stojí největší zámek v kraji, obklopený parkem, který navrhl zahradník Ludvíka XIV., Le Nôtre. Původně to byla středověká pevnost z 11. století, byla však zničena požárem a na jejím místě byl pak v 16. století postaven zámek. Byl sídlem provensálských pánů, kteří ho nechali zchátrat, od roku 1985 je prý jeho majitelem jeden bývalý lékař a ten se snaží mu navrátit původní vzhled.




Amálka si v parku zatančila...
:))




Neomrzely se mi obrovské majestátní platany,




ani stříbřité olivovníky se svými drobnými olivami.





Stejného dne, kdy jsme navštívili vesnici Entrecasteaux jsme se zastavili a také vykoupali v nedalekém jezeře Sainte Croix, francouzsky Lac de Sainte Croix. Jezero je uměle vytvořené a díky kamennému vápenci má nádherně tyrkysovou barvu. Voda je celkem chladná, ale pokud jste alespoň trošičku otužilí, nevynechejte ani tenhle zážitek a zaplavte si v něm.;) Do jezera přitéká řeka Verdon, a to největším kaňonem Evropy, úchvatným Verdonským kaňonem. Ale Grand canyon du Verdon si nechám zase na příště. :)
























Rozloučím se s vámi pohledem na obec Castellane u ústí Verdonského kaňonu.




Jsme na konci našeho dnešního putování jižní Francií a já se budu těšit, že se mnou příště třeba zase budete objevovat další krásná místa téhle prosluněné země.
:) 


(...a teď se dívám z okna a jaký to kontrast k mému psaní, venku je nasněženo a dál chumelí...)


Užívejte mrazivých dnů a té měkké sněhové nadílky a můžete mi napsat, která místa ve Francii chytila za srdce vás.



Nashledanou v prosinci.



Veronika

pondělí 28. listopadu 2016

Předvánoční 'děkuji'

Zdravím vás poprvé v adventním čase, bohužel se šátkem kolem krku, kašlajíc a posmrkávajíc. :/ 
Možná to znáte, když se uzdraví manžel a děti na chvíli přestanou kašlat, skolí to pro změnu Vás. Zdá se mi, že u nás je letošní podzim neustále ve znamení nějakých neduhů, naštěstí nic tak vážného, z čeho bychom se nedovedli uzdravit sami. 
Rózince se navíc poslední dny prořezávali zoubky, a tak nám páteční a sobotní noc proplakala a já jsem nespala, střídavě chovala a nosila, kojila a utěšovala, usínala s malou v křesle, když mi i ona konečně usnula v náručí. Amálce vyrostly zoubky, aniž bychom si všimli, tak až teď poprvé chápu, co znamenají probdělé noci při prořezávání prvních zoubků. Dnes už se zdá, že je jí lépe, nejhorší byly ty dvě první noci. Byla bych ráda, kdybyste mi poradily, jak dětem ulevit, ideálně nějaké přírodní mazání. My jsme včera použili olejíček Jakoubek od Nobilis Tilia. Pomohly vám jantarové korálky?? 

... po náročném víkendu začal nový týden a u nás ráno zazvonil pošťák, což samo o sobě není nic zvláštního ;), ale dnes měl pro mě nečekaný balíček s krásným překvapením uvnitř. Už se mi téměř nestává, že bych dostávala dárky či balíčky, o kterých nevím, co je uvnitř a dnes to právě byl onen případ. Řeknu vám, je to moc fajn pocit!!
:)





V tajemném balíčku se ukrýval děkovný, ručně psaný, dopis od paní Evy Urbanové, majitelky mého oblíbeného obchodu NILA, který, pokud jste mými pravidelnými čtenářkami, jistě nemůžete neznat a na stejnojmenném e-shopu nila.cz si já čas od času vyberu něco krásného do domácnosti nebo do šatníku. 




Dopis na překrásném starorůžovém papíře, jehož záhlaví zdobí stylová vážka a který vypadá jako luxusní dopisní papíry od Le Typographe, jež jsou ručně vyráběné v Bruselu, mě potěšil stejně jako nádherná sada s ponožkami od značky Braintree, která produkuje udržitelnou módu z ekologických materiálů.




Všechno působí neuvěřitelně stylově a elegantně, děkovným dopisem počínaje a luxusním balením ponožek konče. Krabička je z velice pevného matného kartonu, má vtipný design tlusté knihy a je zdobena jemnými malbami bylin a květin. Krabička má navíc magnetické zavírání.




V krabičce se ukrývají čtyři páry krásných ponožek v příjemných podzimních barvách s milými vzory a můžu vám říct, že jsou tak hezké, že by si je ode mě nejraději půjčovala i naše dcerka. Hned se ptala, zda je taky bude moct nosit, až vyroste? :))  




Ponožky samotné jsou vyrobené z měkkého bambusu a biobavlny. Jsou prodyšné, přirozeně antibakteriální a protiplísňové.









Na nohou jsou opravdu moc příjemné, hned jsem je vyzkoušela, abych vám v dnešním článku mohla povědět, jak se nosí. Povím vám, nožky si v nich přímo lebedily. :) 




Nevím, jak paní Eva věděla, že jsem ponožky od Braintree pro sebe u ní v e-shopu nedávno okukovala a nakonec i objednala vánoční set v pánské verzi jako vánoční dárek, ale trefila se naprosto skvěle a moc mile mě překvapila a potěšila.









V nabídce mají nyní kouzelnou sadu v pěkných, už spíše zimních barvách a vzorech anebo spoustu dalších jednotlivých párů v originálních designech a stejné kvalitě. Mně se líbí třeba tyto. Pokud se vám některé zalíbily, ať už v dámské či pánské verzi, doporučuji rychle objednat, jelikož jsem si všimla, že designy mizí den co den. Tak to vypadá, že ponožky přece jen nejsou tak špatným dárkem pod stromeček. Tyto sice nestojí sedm padesát jako u Vietnamců (jak dnes vtipně poznamenal můj muž), ale za to na nich nenajdete chybu.
;)




Úplně na závěr mého dnešního ponožkového článku vám ještě připomenu britský e-shop boden.co.uk, který zasílá i k nám za 6 liber a tam pořídíte zase ty nejroztomilejší ponožky pro vaše dítka. 
:)




Jak vy samy vnímáte ponožky pod vánočním stromečkem??
;)


Klidnou noc i další adventní dny přeji všem.




Veronika