čtvrtek 23. března 2017

Koblížky s francouzskou marmeládou II

Pěkné odpoledne, milé čtenářky a čtenáři!
:)


V úterý jsem se pustila podruhé do kynutých koblížků, recept jsem si opět upravila a těsto připravila z části ze špaldové mouky. Všechny suroviny, které na tuto zdravější variantu budete potřebovat, pro zjednodušení uvedu znovu. Postup je ale naprosto stejný jako u prvních koblížků a najdete jej ve včerejším článku.

Suroviny na špaldové koblížky:

Těsto: 150 g hladké mouky (já používám mouku v bio kvalitě), 350 g špaldové mouky (použila jsem bio hrubozrnnou celozrnnou mouku z pšenice špaldy - Billa ji prodává pod názvem 'Špaldovka'), 50 g moučkového cukru, 1/4 lžičky soli, 35 g čerstvého droždí, cca 200 ml mléka(vlažného), 60 g másla, 3 lžíce rumu (přimíchám do rozehřátého vlahého másla) a 2 domácí (bio) žloutky.

Na náplň jsem použila Meruňkovou marmeládu Bonne Maman.
(Na 1 várku, cca 16 koblížků, asi polovinu skleničky.)

Řepkový, popřípadě slunečnicový olej na smažení.





S těstem se dobře pracovalo, řekla bych, že dokonce lépe než u klasické varianty (méně se při vypracovávání lepilo).












































 Odkrojky se  snadno spojily a bez potíží se dalo těsto vyvalovat a vykrajovat znovu až do vytvoření posledního koblížku.









Na rozdíl od první klasické varianty z bílé mouky se koblížky při závěrečném kynutí vůbec nerozdělávaly, marmeláda zůstala pěkně uvnitř a nevytékala ani při smažení, což se mi minulý týden u některých koblížků stalo.




Chuťově byly koblížky vynikající, díky celozrnné mouce měly pochopitelně víc rustikální, jemně oříškovou chuť a díky rumu v těstě byly i o chloupek méně mastné.
Nám chutnaly oboje, mně možná o trochu více tato zdravější varianta, ale každý z receptů má něco do sebe. Tak si vyberte podle své chuťi.
;)


Ať vám chutná...
:)



Veronika

středa 22. března 2017

Koblížky s francouzskou marmeládou I

Hezké odpoledne!
:)

Když mám volnou chvilku, docela ráda peču a hodně mě začalo bavit pečení z kynutých těst. Pořádný kuchyňský robot zatím nemám, a to i díky velikosti naší kuchyňky, takže těsta vypracovávám poctivě vlastníma rukama. Pro mě je to na celém procesu asi ta nejuspokojivější část. A pak samozřejmě ta chvíle, kdy jdeme ochutnat. ;)

Nedávno jsem si na blogu Hrajeme si jinak všimla receptu na koblížky a dostala na ně hroznou chuť. Přestože už je několik týdnů po masopustu, kdy se tradičně zlatavé koblihy hojně smažily (jejich kulatým tvarem a barvou se prý vzdával hold vracejícímu se Slunci), já jsem nechtěla čekat další rok a pustila se minulý týden do nich. Byly to mé první koblihy v životě a moc se povedly.
;)

Recept jsem si lehce poupravila a použila:

Těsto: 200 g hladké mouky, 300 g hrubé mouky, 50 g moučkového cukru, 1/4 lžičky soli, 35 g čerstvého droždí, cca 200 ml mléka, 60 g másla a 2 žloutky.
(Rum jsem nepřidávala, jelikož nebyl). 

Na náplň jsem použila Meruňkovou marmeládu Bonne Maman.

Olej na smažení.


Postupovala jsem následovně:

Nejprve jsem si nechala v plecháčku vzejít kvásek (rozdrobené kvasnice jsem smíchala se lžičkou cukru, lžičkou mouky a trochou vlahého mléka - vše odebrané ze základního množství a rozmíchala na kašičku). Do mísy jsem si odvážila obě mouky, přidala sůl a cukr, uprostřed udělala důlek a do něj dala žloutky. Pak jsem vmíchala vzešlý kvásek, rozpuštěné vlažné máslo a mléko, které ale nedávám naráz, ale přilévám podle optimální hustoty těsta. 
Důkladně jsem zpracovala vařečkou hladké a pružné těsto, které se nelepí a tvoří pěknou celistvou kouli. Tu jsem poprášila trochou mouky, těsto jsem zakryla utěrkou a nechala cca 3/4 hodiny v teple kynout. Jakmile těsto zhruba zdvojnásobí svůj objem, můžete se pustit do tvoření koblížků.

Vykynuté těsto jsem vyklopila na pomoučněnou podložku a válečkem rozválela ani ne centimetrovou placku. Nožem jsem si naznačila polovinu těsta a na levou polovinu hrnečkem naznačila kolečka. Do středu koleček jsem pak pokládala lžičku marmelády. Polovinu těsta s kopečky marmelády na naznačených koblížcích jsem přikryla druhou (pravou) polovinou a nakonec hrnečkem vykrojila koblížky, tam kde se rýsovaly kopečky marmelády. Odkrojky jsem znovu zpracovala a vyválela další placku, kde jsem postupovala stejně. 

Takto vykrojené koblížky jsem nechala ještě 1/4 hodiny kynout, zatímco jsem si v titanovém kastrole se silnými stěnami rozpálila vyšší vrstvu oleje. Zhruba dvakrát výšku vykynutého koblížku.

Do rozpáleného oleje (což je tehdy, když olej kolem kousíčku vhozeného těsta začne ihned pěnit), jsem vložila koblížky (6 kusů) a rychle hrnec zakryla poklicí. Během chviličky, určitě ne déle než 2 minuty, jsem zlatohnědé koblížky odkryla a otočila plochou obracečkou. V druhé fázi smažení už není třeba hrnec zakrývat poklicí. Jakmile se koblížky usmažily i z druhé strany, vyndala jsem je a položila na ubrousky, aby odsály z koblížků přebytečný tuk. 
17 koblížků jsem smažila na třikrát.

Koblížky jsem nechala vychladnout a před konzumací jsem je lehce poprášila moučkovým cukrem.
































Po koblížcích se jen zaprášilo a moc všem chutnaly (byly mnohem méně mastné, než jsem se obávala), a tak jsem se do nich včera pustila znovu. Tentokrát jsem zvolila zdravější špaldovou variantu a přidala rum. Postup jsem pro srozumitelnost tentokrát nafotila krok za krokem a vy upravený recept i s obrázky najdete v zítřejším 'koblížkovém' pokračování.
;) 

Máte u vás v rodině taky rádi koblihy? Pečete domácí? Děláte kynutá těsta?



Pokud se pustíte do těch našich, tak vám přeji pevnou vůli. :)
Mně tedy jeden nestačil...
:D



Veronika

pondělí 20. března 2017

YOPE Hydratační mléko na tělo a ruce Vanilka a skořice

Přeji vám krásný první jarní den, mí milí!
:)

Se zimou se dnes rozloučím symbolicky typickou zimní vůní, která vás hlavně v zimních měsících dovede vysloveně obejmout. Chtěla bych se s vámi podělit o malé tajemství, o objev úžasné polské značky, která vyrábí kvalitní, voňavou a funkční kosmetiku bez minerálních olejů, parabenů, PEGů, silikonů a barviv. Je jí značka YOPE. Yope produkty jsou u nás nyní k dostání hned v několika různých e-shopech (o kamenné prodejně nevím) a já jsem svůj první kousek zakoupila u Míši v e-shopu krasnakazdyden.cz. 




Jelikož si hodně potrpím na pečující kosmetiku a neustále zkouším nová tělová mazání nejrůznějších vůní a značek, vybírala jsem právě z nabídky tělových mlék, které můžete použít jak na tělo, tak na mazání rukou. Yope dává na výběr ze tří typů mlék a tří vůní. My si dnes povíme o Hydratačním mléku Vanilka a skořice. Tuším, že budu muset vyzkoušet i zbývající dvě - Regenerační mléko na tělo a ruce Fík a Zklidňující mléko na tělo a ruce Verbena.




Všechny tři tělová mléka mají opravdu velkorysé balení o 500 ml, jsou baleny v jednoduché plastové lahvi s pumpičkou a zdobí je nálepka s kresbou nějakého zástupce světa zvířat, což mě se dvakrát nelíbí. Tyto ilustrace na lahvičkách Yope nejsou můj šálek čaje, ale hádám, že se obaly budou naopak spoustě lidem líbit a možná se zákazníci pro koupi nakonec rozhodnou právě na základě vtipného obalového designu. Samotnou by mě zajímalo, zda obaly zaujmou většinu nebo spíš ne. Jak se líbí vám?




Tělové mléko Vanilka a skořice má 98% složek přírodního původu, obsahuje mimo jiné arganový, kokosový a mandlový olej, bambucké máslo, extrakt z aloe vera a výtažky ze skořice a vanilky, které chrání před volnými radikály a zpomalují proces stárnutí pokožky, což mému uchu vyloženě lahodí. ;)




Mléko je velice příjemné, má bezchybnou středně hustou, přitom lehkou konzistenci. Rychle a jednoduše jej vetřete do pokožky. Produkt se nezanechává na pokožce žádnou mastnou vrstvu, opravdu výborně se vstřebává a kůži krásně zjemní, dodá pokožce potřebnou hydrataci a výživu. O vlastnostech mléka víc ani psát netřeba, prostě a jednoduše tento polský produkt je jedním z nejpříjemnějších a nejvoňavějších tělových mazání, které jsem měla za poslední léta možnost vyzkoušet.
:) 




Samostatnou kapitolou je vůně této vanilkovo-skořicové varianty, která je úžasná, božská, dlouhotrvající. Voní jako poctivé máslové sušenky se špetkou skořice a vanilky, maminčino vánoční cukroví, lahodná smetanová vanilková zmrzlina poprášená skořicí... 
Velkým překvapením pro mě bylo, když jsem vůni z pokožky cítila i druhý den a stejně mi vonělo i prádlo a tričko. :)




Všechny tři mléka koupíte za 358 Kč a třeba budete chtít vyzkoušet i jedno z tekutých kuchyňských mýdel, jejichž přísady jsou speciálně navrženy tak, že neutralizují nepříjemné vůně, např. z cibule, což může být pro některé kuchařky rozhodně zajímavé.


Už jste zaregistrovali tuto nevšední polskou kosmetickou značku?
Určitě stojí za povšimnutí...
;)


Ať je vaše jaro krásné, radostné a nápadité.
:))



Veronika

čtvrtek 16. března 2017

Jaro na hřbitově

Krásné slunečné odpoledne, mí milí!
:)

Tak je tu jaro a my jsme museli na hřbitov. Hřbitovy miluji, to už víte, mají jedinečnou atmosféru, uklidňují mě a je mi tam dobře. Obzvlášť ve třech obdobích v roce na hřbitově rozjímám nejraději. Je jimi barevný podzim, kdy se můžete brouzdat v šustícím žlutém listí, teplé léto, kdy je příjemné zastavit se ve stínu majestátních hřbitovních lip a voňavé předjaří, kterému nenápadně vládnou křehké bílé květy sněženek a bledulí, které se ke hřbitovům tak dokonale hodí. 






















































Kdy na hřbitovech nejraději rozjímáte vy? A chodíte tam vůbec rádi? Který hřbitov má neopakovatelné kouzlo právě pro vás?



Přeji vám pohodu a klid...
:)


Veronika

úterý 14. března 2017

BE BIRDIE

Krásné odpoledne, milé čtenářky!
:)

Mám ohromnou radost vždy, když se dalšímu českému tvůrci s šikovnýma rukama podaří uvést na trh své etické výrobky, ať už se jedná o oděvy, hračky, keramiku anebo něco dobrého na zub.

Dvojnásobnou radost mám, když můžu sledovat postupné krůčky daného tvůrce, třeba od počátků na Fleru až po svůj vlastní e-shop a úspěšný prodej. Něco takového se podařilo paní Vendule, která nedávno spustila svůj zbrusu nový e-shop BE BIRDIE. 
Vendulka šije překrásné, originální dětské oblečení ve skandinávském stylu a všechny výrobky šije výhradně z biobavlny. Ohromně se mi líbí Vendulčina filosofie, která prostupuje jejím podnikáním, chovat se eticky a korektně k přírodě a ke světu vůbec. 

V nabídce najdete neokoukané, nadčasové a kvalitní čepičky neboli beanie, cardigany, harémky, mikiny, šaty, trika atd. Možná i proto, že má Vendulka sama dcerku, šije pro malé princezny také krásné čelenky. 
Amálka má právě jednu z prvních Vendiných čelenek, má ji už víc než dva roky a čelenka jí stále dobře slouží. Čelenka je ušita z pružného úpletu(z 95% biobavlny a 5% lycry), uzlík není na pevno, takže je možné velikost čelenky libovolně přizpůsobit obvodu hlavy.




Když jsem teď prohlížela aktuální nabídku na e-shopu, bylo mi jasné, že u jedné čelenky bude těžké zůstat. Motivy kolibříka nebo peří jsou daleky mainstreamové produkci, stejně jako celý sortiment oblečení BE BIRDIE. 




Je mi potěšením stát se jednou z Vendiných zákaznic. Těším se, až dcerky na jaře oblečou kousky, které sama šila u sebe doma, tedy za důstojných podmínek a přísného dohledu svých dětí, Emilky a Bena.
:)




Vendulce přeji spoustu nadšených zákaznic a spokojených dětí oděných do jejího oblečení, šitého s láskou


a vám všem dobrou náladu.


Znáte značku BE BIRDIE? Záleží vám na tom, aby oblečení vašich potomků(či vaše) bylo kvalitní a šetrné k přírodě? Anebo u vás stále převládá spíš kvantita nad kvalitou?

Budu ráda, když se s námi podělíte o vaše postoje k udržitelné módě...
;)



Veronika

neděle 12. března 2017

Čtu - Helle Heckmannová: Pomalé rodičovství

Hezký nedělní večer, milé čtenářky!
:)

Mám radost, že vám dnes můžu ukázat a doporučit další úžasnou, pravdivou knihu, která neklouže jen tak po povrchu, ale odkrývá podstatu věcí. Často v hloubi duše cítíme, jak se k dětem správně chovat, vychází to přeci ze samé přirozenosti nás samých, ale díky vzorcům, které jsme se naučili už v dětství, nejednáme vždycky tak, jak chceme. Vlastně to nejsme vůbec my, kdo poučuje, manipuluje, neustále spěchá. Abych mluvila za sebe, vím, že dělám chyby každý den, někdy úplně scházím z cesty a co hůř tu a tam mě začne ovládat strach. Neustále to ale zkouším znovu, dnes a denně a spolu s mým mužem se snažíme plout tím správným směrem, který, troufám si říct, už známe.

Útlá knížečka Helle Heckmannové Pomalé rodičovství (z angl. orig. Slow Parenting) v sobě skrývá obraz neortodoxního přístupu k dětem, který vychází z vědomého prožívání života a hlubokého respektu k rané fázi dětství. Přináší detailní popis každodenního rytmu, rituálů a sociálního uspořádání kodaňské waldorfské školky Nokken, v níž i nejmenší děti tráví většinu dne venku, a ne zavřené ve třídě. Poukazuje na otázku, co opravdu malé děti potřebují. Tady a teď, v tomto čase, na této planetě. Co můžeme my dospělí - rodiče a pedagogové - udělat pro naplnění těchto potřeb?




Jak se můžete dočíst v předmluvě k anglickému vydání, knížka Pomalé rodičovství není pouhou příručkou pro rodiče. Na jejích stránkách autorka podrobně popisuje, jak a proč je nokkenský přístup k malým dětem strukturován. Na malé děti se například nesmí spěchat a nelze je posuzovat podle toho, co ještě neumí. Je privilegiem a zodpovědností pečujícího dospělého, aby byl vzorem, který dítě může napodobit, a bez jakéhokoliv spěchu dítěti poskytl čas na opakované procvičování. Nápodobou malé dítě získává nejen nové dovednosti, ale spolu s tím, jak se rozšiřují jeho kompetence, také pocit sebeúcty.




Rané dětství prožíváme jen jednou. Je vzácné. To, co se odehraje v prvních letech, nelze později stejným způsobem zopakovat nebo získat nazpět. Tato kniha nám pomáhá ctít a respektovat bytost malého dítěte, dopřát jeho vývoji všechen potřebný čas a také sobě věnovat čas k tomu, abychom si vychutnali postupný a zázračný rozvoj lidské bytosti.









Jak říká autorka knihy a zakladatelka školky Nokken Helle Heckmannová, jedna z důležitých věcí ve waldorfském systému je pracovat vnitřně sám na sobě. Nesmím mít od dětí očekávání, která vycházejí z mých nenaplněných potřeb. Musím vědět, co je skutečně dobré a zdravé pro ně.




V prvních sedmi letech života je pro děti nesmírně důležitý pravidelný rytmus. A tak i ve školce v Nokkenu je každý den v týdnu i celý rok utvářen ve srozumitelném rytmu.




Opatrovatelé, kteří v tomto rytmu den za dnem žijí, mají příležitost žít něčím, co by se dalo nazvat každodenní meditací. Prostřednictvím tohoto opakujícího se rytmu můžeme tak i my žít s dětmi v jakémsi společném nádechu a výdechu.




Líbí se mi, že waldorfští opatrovatelé vědomě pracují s dětmi tak, aby posilovali jejich smysly. Smysly se vyvíjejí v raném období života, jejich vývoj má pak ohromný vliv na základní přístup dítěte k životu a jsou to právě smysly, jež mají zásadní význam pro waldorfský výchovný přístup.




Věděli jste, že nechat děti po obědě spát venku je stará skandinávská tradice a v Dánsku je to velmi rozšířené v mnohých školkách, i ve většině rodin? Při spánku venku na čerstvém vzduchu se nemoci nešíří tak snadno a opravdu, ve školce Nokken jsou děti nemocné jen zřídkakdy.





V Nokkenu na procházkách hodně zpívají, protože zpěv vyvolává pocity pohody a radosti. Je těžké se současně mračit a zpívat.
Já dětem i sobě zpívám každý den a všichni z toho máme radost. Teď můj muž přivezl domů i mou kytaru a učí se hrát a já se chci k brnkání vrátit s ním. Pro naše děti, pro nás samé. Skoro jsem zapomněla jak skvělou relaxací hraní na hudební nástroj je...




Je to pouhých několik měsíců, co začala naše druhorozená chodit. Jakmile se malé dítě postaví, začíná oboustranná koordinace, která má rozhodující vliv na jeho duševní pružnost a schopnost myšlení, poněvadž buduje most mezi mozkovými hemisférami. Proto je chůze velice důležitým nástrojem kognitivního vývoje dětí.




Jak píše Helle Heckmannová, chcete-li bystré děti, musíte je povzbuzovat k tomu, aby chodily ven a hýbaly se. Chcete-li hloupé děti, tak je prostě nechte celý den nečinně sedět před televizí a hrát počítačové hry.









Jsem vděčná za to, že i díky této nevšední Dánce máme dnes jako rodiče dobré informace, na jejichž základě se můžeme dobře rozhodnout. Jako všichni rodiče chceme pro naše děti to nejlepší a už se nebojíme vybrat si to, co neznáme. Stejně jako jsme se zbavili strachu přiznat si, že něco v našem dětství bylo špatně, přestože je to bolestivé. 




Na závěr bych si ještě vypůjčila poslední větičku(nebo dvě) ze samotné knihy. 
Děti jsou zdrojem budoucnosti a nadějí zítřka. Dobře je přijměte a starejte se o ně.


Znáte tuto knihu?

Budu moc ráda, když se s námi podělíte o vaše myšlenky k dnešnímu tématu.
:)



Krásné dny s písní na rtech.
;)



Veronika