čtvrtek 15. prosince 2016

Novinky z Janovy pece

Přeji krásné čtvrteční odpoledne!
:)

V březnu jsem tu poprvé psala o lahodných müsli z Janovy pece a pokud Janovu pec ještě neznáte anebo byste si článek jen rádi připomněli, můžete si jej přečíst tady.

Je mi víc než sympatické, že Jan používá do směsí tuzemské suroviny, jak to jen jde, svá müsli sladí medem anebo nově i datlovým sirupem namísto používání škodlivého a levného cukru, že jsou všechny jeho směsi jednoduché a nepřeplácané, jak sám říká a hlavně, že my jako zákazníci dokážeme v Janových müsli snadno identifikovat dominantní chutě, které k sobě navzájem dokonale pasují.




Zásadní změnou v Janově peci, patrnou na první pohled, je inovace obalů. Nyní si müsli kupujeme v barevných papírových krabičkách, které opět zdobí kresba známého Jezepce, maskota Janových müsli, jež vytvořila ilustrátorka Michaela Režová. Michaela se postarala o obalový design, jež je u každé krabičky trošku jiný. 
Nápaditý je detail prostřiženého Jezepcova břicha, kde je müsli vidět. ;)




Děti si na zadní straně krabiček navíc mohou vybarvit obrázek, pospojovat spojovačku či si něco do předkreslených obrázků dokreslit.




Dnes vám chci představit úplnou novinku z Janovy pece a tou je pečené Pohankové müsli, které je bezlepkové. Müsli je složeno ze 67% pohankových vloček, mandlí, lyofilizovaného (mrazem sušeného) ovoce - višní, černého rybízu a broskví, dále jablek (ošetřených kyselinou citrónovou), moringy, sušené citrónové kůry, datlového sirupu a olivového oleje. Jan mi doporučil jíst tuto směs s mlékem nebo jogurtem, jelikož používá křupavé termizované pohankové vločky, které jsou na skus trochu tužší. S jogurtem je müsli opět výborné, vločky změknou a výsledná chuť je příjemně sladkokyselá. Jan mi psal, že datlový sirup částečně eliminuje výraznou chuť pohanky, kterou já mám ale ráda a pohanku samotnou často v kuchyni používám, takže mi pochopitelně zachutnala i tato směs. A nejen mě. Moc chutná i mému muži a Amálce.

Aktualizace ze 16.12.: V Janově peci tuto pohankovou směs trochu upravili. Konkrétně termizované vločky vyměnili za mechanicky lisované. Když budu Jana citovat, ty termizované prý nebyly vzhledově hezké a byly na skus moc tvrdé. Ty nové jsou zase jemnější, ale jsou to více vločky. 
Jak je vidět, Jan  v žádném případě neusíná na vavřínech a jde mu i o to, aby jeho müsli lahodilo nejen žaludku, ale i našim očím. :)) Přeji mu, ať se mu i nadále daří. 




Kromě dobře známých ingrediencí Jan v novém pohankovém müsli použil méně známou Moringu olejodárnou, léčivý jedlý strom, ze které zde hádám použil listy. Tato rostlina je ale často popisována jako víceúčelová plodina, u které se všechny části dají zužitkovat.
Listy moringy jsou zdrojem mnoha vitamínů, minerálů, bílkovin a proteinů, mj. obsahují vitamín C, betakaroten, vápník, draslík a tolik prospěšné antioxidanty. 
























Mimo osmi druhů pečených müsli, dvou druhů ořechů a stejně tolik druhů sušenek Janova pec nabízí ještě čtyři druhy mrazem sušeného ovoce. Můžete ochutnat lyofilizované jahody, švestky, ananas a banán.




My jsme tentokrát zkoušeli banán, ananas a švestky.
Mým favoritem je nádherně sladkokyselý křupavý ananas nakrájený a nasušený v malých kostičkách. Asi nejméně mi chutnají švestky, ač mám švestkové müsli s mákem, kde je lyofilizovaných švestek habaděj, snad nejraději ze všech. Nemusíte se ale bát, že vám mrazem sušené ovoce chutnat nebude, dobré jsou všechny, jen je otázkou, který druh preferujete právě vy.
:)












































Ovoce je baleno v malých kapesních baleních o váze 30 g a všechny druhy si koupíte v praktických znovu uzavíratelných sáčcích opatřených plastovými zipy.





Pokud rádi své blízké obdarováváte jedlými dárky a zaujala vás nabídka těchto poctivých a chutných müsli (a nejen nich), tak pospíchejte na e-shop Jana Krále, aby vám své dobroty stihl včas připravit a ještě do Vánoc zaslat.



Já vám přeji báječný podvečer a příjemné adventní chvilky.
:))



Veronika


pondělí 5. prosince 2016

Mráz

Hezký Mikulášský večer přeji! 
:) 

Ač je zima mým nejméně oblíbeným ročním obdobím, při dnešní mrazivé procházce s našimi dceruškami jsem si připomněla, že zima může být skoro tak úžasná jako jaro anebo léto, které bezmezně miluji.:)
Jiskřivý mrazivý vzduch a bezvětří mi dělá dobře i teď, po týdnu polehávání, bylinných čajů a křenových obkladů na průduškách. Nebyly jsme sice napoprvé venku nijak dlouho, ale i to stačilo, abych se začala těšit na sníh, často nádherné zimní scenérie a prosluněné mrazivé dny, kdy se po procházkách těšíme domů na čaj anebo ke kamnům u prababičky.
Sice mě pokaždé štve to oblékání sebe i dcer do pěti vrstev,  s sebou kapesníky, čepice, rukavice, šály a zase kapesníky, ale řekla jsem si, že se ven budu těšit a nenechám si další čtyři měsíce kazit sama sebou, protože prostě nemám zimu ráda. Studnice času, který je mi tady s našimi dětmi vyměřen, není bezedná a já si chci proto užít i tu letošní zimu a budu se těšit, že bude pohádková...
:)























































Jak působí zimní období na vás?



Dobrou noc...
:)



Veronika

pátek 2. prosince 2016

Spotřebováno Říjen 2016

Hezké páteční ráno přeji!
:)

Podařilo se mi sepsat další, tentokrát docela stručné, podzimní spotřebováno. Některé produkty byly pro mě novinkou, tak se pojďme podívat, jak je hodnotím.















Začneme jediným zástupcem pleťové kosmetiky...



Antipodes Juliet Skin-Brightening Gel Cleanser (200 ml). Čisticí gel Juliet jsem objevila na některém z beauty blogů, myslím u Mitsuuko de Ak. Objednala jsem jej z Anglie a těšila se, moc. Povím vám, nezklamal mě. To, že má krásné, čistě přírodní složení, jsem věděla předem, ale že bude tak hezky sladce vonět, na pleti bude krásně pěnit a spotřebovávat se pomaličku a hlavně že bude pleť perfektně čistit a zanechávat hebkou a spokojenou, to mě těšilo při každém použití. Gel má nezvyklou, tmavohnědou barvu medu, který najdete ve složení v podobě medu Manuca. Rozhodně se zařadil k nejlepším čisticím gelům, které jsem prozatím vyzkoušela a když o něm teď po více jak měsíci od vypotřebování píšu, chybí mi ta jeho krásná vůně...
Mé smíšené pleti výborně vyhovoval a ráda bych se k němu vrátila. :)




Kivvi Mycí emulze pro intimní hygienu s výtažky z řebříčku a měsíčku. Zatím jsem neobjevila v těchto vodách nic lepšího a příjemnějšího, takže k velké spokojenosti zůstávám u této mycí emulze. Podrobnější recenzi jsem psala už loni v létě a článek si můžete přečíst tady 
Pokud ještě neznáte, vyzkoušejte. Já nyní používám, myslím, čtvrté balení.

Stop the water while using me! Mýdlo Okurka & Limetka (200 ml). Můj první produkt od této německé firmy a bohužel jsem z mýdla byla docela zklamaná. Moc jsem se těšila na kombinaci vůně okurky a limetky, ale vůně byla ve skutečnosti na hony daleko svěží vůni čerstvé okurky a limety. Z mýdla jsem cítila alkohol a ruce mi i docela vysušovalo. To jediné, co se u tohoto produktu povedlo je jeho vtipný a minimalistický obal s nápisem Když mě používáš, zastav vodu. Jednoduchý design v černobílém provedení je super, ale bohužel jen to k opakované koupi nestačí. 
Pro mýdlo samotné nemůžu doporučit.



FARAN Tělové mléko Lavender (75 ml). Tato mléka už z mých recenzí znáte a zatím se u mě nedočkala nijak zvlášť pozitivního hodnocení. Toto levandulové bylo doposud nejlepší, mělo lehkou konzistenci, snadno se vstřebávalo a příjemně pokožku zjemnilo. Mělo autentickou výraznou levandulovou vůni, která dlouho vydržela, ale na mě byla až moc silná. Pumpička u mlék FARAN ráda zlobí, ale tentokrát vydržela až do vypotřebování produktu.
Pro milovnice levandulové vůně doporučit můžu, řekla bych ale, že celkově jsou tělová mléka od zn. FARAN tak trochu nevyzpytatelná. 

HEMPZ Hydratační tělový krém s extraktem okurky a jasmínu (500 ml). Tak zaprvé, přestože jde o půllitrové balení, krém velmi rychle ubývá, nevím úplně proč, ale zkrátka je třeba k natření větší množství, takže máte lahvičku za měsíc prázdnou. Zadruhé složení není úplně tak čisté a přírodní, jak byste očekávali a jak bych si já přála, je v něm dlouhá řada složek a najdete v něm namátkou nežádoucí látky jako např. Dimethicone, PEG-100 Stereate anebo Aminomethyl Propanol. Rozhodně se nejedná o organickou kosmetiku, která obsahuje jen čisté bylinné složky a přírodní ingredience. Pokud vám ale tohle nevadí, pak vás můžu ujistit, že krém příjemně svěže voní, dobře se vtírá a snadno vstřebává a na pokožce zanechává lehounký ochranný film.
Já se ke kosmetice HEMPZ už nejspíš vracet nebudu, ale pokud vám osobně nevadí složení jejich produktů, třeba v tělové kosmetice mají minimálně zajímavou nabídku parfemací...  




Nobilis Tilia Osvěžovač vzduchu pro miminka (200 ml). Tady úplně nevím, co mám o tomto produktu napsat. Na etiketě je psáno, že osvěžovač má provonět, pročistit a zvlhčit vzduch v místnosti. Obsahuje velmi jemnou koncentraci BIO éterických olejů, proto je vhodný už od narození na usnadnění dýchání miminka. Vůně má podporovat klidné dýchání a pokojný spánek. Já ve vůni rozeznám opět levanduli a dále je tam ještě tymián. Při nemoci je možné nastříkat dětem na hrudníček a chodidla, nebo prostě rozstříkat jen tak po místnosti. Vůně je příjemná, brzy vyprchá a během chvilky už není cítit vůbec, což, jak jsem četla, potvrzují i další uživatelky. Produkt není špatný, ale neřekla bych ani, že se bez něj neobejdete. Jako něco navíc pro příjemný spánek, děti si můžou na peřinku stříknout samy, je to fajn produkt, ale určitě ne nezbytnost. Navíc se mi ihned rozbil stříkací mechanismus v lahvičce, tak jsem tekutinu musela nalít do jiné nádobky.
Já opětovně pořizovat nebudu, zkusím si případně namíchat vlastní.

Weleda Měsíčkový kojenecký olej (200 ml). Neparfemovaný olej pro každodenní použití pro celou rodinu. U nás jej rád používá můj muž. Olej obsahuje pouze čisté rostlinné oleje příbuzné tukům lidské pokožky. Je samozřejmě vhodný především pro masáže kojenců a dětí, díky obsahu měsíčku lékařského má hojivé a zklidňující účinky.
Doporučuji celou měsíčkovou kojeneckou řadu značky Weleda, kterou už delší dobu pravidelně používáme.



Přeji krásný víkend!
:)



Veronika


středa 30. listopadu 2016

Francie - Saint Raphaël, Entrecasteaux, Lac de Sainte-Croix

Hezký večer, milé čtenářky!
:)

Už to skoro vypadalo, že obrázky z naší nedávné podzimní dovolené v prosluněné Francii zůstanou jen ve složce počítače a další článek bude rozepsán, ale nedokončen. Vždycky přede mnou vyvstane řada naléhavějších úkolů, které je třeba zvládnout přednostně. Poslední dny mě ale postihla taková ta cestovní nálada, touha zase někam vyjet, objevovat nová místa a ochutnávat místní delikatesy, toulat se po neznámých plážích i kopcích, touha být na cestě a mluvit s novými lidmi. Manžel mi před pár dny vyprávěl, jak jednou hodiny seděl v čajovně v íránském Esfahánu, vykládal si se Švýcarem na cestách, pili litry sladkého čaje a kouřili vodní dýmku. Ach, jela bych. Ale žádná budoucí cesta prozatím nemá konkrétnější obrysy, a tak se v mysli vracím do milých známých míst. Jestli chcete, můžete se mnou...
:)

Pro Francii a její Azurové pobřeží jsme se letos vlastně vůbec nerozhodli. Chtěli jsme pobýt nějakou dobu u moře, původně jsme si naplánovali cestu do Portugalska, přes Švýcarsko, Francii a Španělsko s nákupní zastávkou v Andoře. Jenže cestovatel míní, cesta samotná mění. Většinou tohle platí a pokud máte s sebou dvě malé cácorky, můžete si být jistí, že cestování nakonec bude všelijaké, jen ne takové, jaké jste si vysnili doma nad mapou a bedekrem. Když vynechám všechny často celkem úsměvné příhody z naší cesty s vypůjčeným stařičkým karavanem, kdy z něj buď něco odpadlo, nebo můj muž sem tam něco serval při průjezdu dálničními platebními terminály  anebo nám uvnitř vybuchla kamna s takovou šlupkou, že i naše děcka na chvíli ztichla, byla to celkem poklidná a zajímavá cesta. První noc jsme spali v Rakousku, druhou v Německu, třetí ve Švýcarsku (líbilo se nám maličké knížectví Lichtenštejnsko), čtvrtou v Itálii (kde jsme se ocitli opět úplně neplánovaně díky špatnému sjezdu ve Švýcarsku a štrádovali si to tak rovnou na jih do bláznivé Itálie), pátou poprvé ve Francii, k Azuru co by kamenem dohodil. Tehdy jsme si uvědomili (vlastně už jsme to pochopili dřív někde uprostřed švýcarských hor klidně obdivujíce místní krávy se zvonci kolem krku), že tentokrát do Portugalska nedojedeme. Věděli jsme už, že neochutnáme ani iberskou šunku na španělském trhu. Chtěli jsme zastavit auto, zaparkovat karavan a odpočívat a ne jet dalších pět dní a ukrajovat každý den co nejvíc ze zbývajících téměř 1500 kilometrů. Je to legrační, protože doma jsme téměř nikomu nevyprávěli, jak daleko vlastně míříme a abychom nějak odpověděli a alespoň se drželi správného směru, řekli jsme, že jedeme právě na Francouzskou riviéru. :)) A tak jsme byli na Riviéře a rozhodli se, že si tohle vskutku luxusní místo na Zemi prostě užijeme.
;)  

Jelikož jsme neplánovali žádné bivakování u Středozemního moře, nýbrž na březích Atlantiku, neměli jsme tu předem vyhlídnutý ani žádný kemp, a tak jsme na Azurovém pobřeží nedočkavě vyhlíželi, až na nějaký narazíme. Brzy jsme měli štěstí, objevili jsme parádní tříhvězdičkový kemp kousíček za městem Fréjus (po pobřeží jižně od Calais). Na ten se ještě podíváme detailněji v některém dalším článku.;) Kempovali jsme nedaleko pobřežního města Saint-Raphaël v regionu Var v provincii Provence-Alpes-Côte d'Azur. Ve městě žije přes třicet tisíc obyvatel a nám se tu moc líbilo. Amálka si tu naprosto zamilovala francouzský karusel a na koníčkovi se svezla i Rozárka. Karusel hlasitě vyhrával a scenérie otevřeného moře spolu s pohybem procházejících, kterých je v celé oblasti na přelomu září a října na můj vkus tak akorát, mi připadala dokonalá.
Kousek na západ trochu ve vnitrozemí od zmíněného Saint-Raphaël leží další ještě starší město Fréjus. Obě města dnes společně srůstají do jedné velké aglomerace, která se někdy nazývá Fréjus Saint-Raphaël. V tomto souměstí najdete hned čtyři menší přístavy a hlavně nádherné písečné pláže přímo ve městě.















Saint-Raphaël má krásné historické jádro a není tu nouze o zajímavá zákoutí. My jsme navštívili byzantskou Basiliku Panny Marie Vítězné, ve francouzštině Basilique Notre-Dame de la Victoire. Jde o nádhernou stavbu z růžového pískovce, která má stejně krásně vyzdobený i interiér. Pokud budete někdy v Saint-Raphaël, určitě její návštěvu nevynechejte.










Historie města je spojena s Napoleonem, který zde roku 1799 přistál, když se vracel z egyptského tažení a pak tu stanul znovu o patnáct let později, kdy nastoupil na loď směřující k jeho nucenému vyhnanství, ostrovu Elba. 
My jsme se tu cítili výborně, svobodně a bezpečně a určitě ne jako Napoleon v roce 1814. Amálka obvykle na podobných místech zouvá boty a chodí si bezstarostně bosky, prochází se samostatně, zastavuje se a pozoruje okolí. 















Dalším výletním místem, kde jsme se cítili moc pěkně a tak bych se tu dnes o něm ráda zmínila, je stará provensálská vesnička s nádherným, typicky francouzsky znějícím jménem Entrecasteaux. 


 


Entrecasteaux leží v údolí řeky Bresque. Počátky této půvabné středověké vesničky sahají až do 11. století a až tu budete procházet starými dlážděnými ulicemi mezi kamennými kašnami, studnami a prádelnami, budete stoupat klenutými průchody a schodišti k opevněnému kostelu, možná zapomenete, že už se před lety psal rok dva tisíce...
;)









My jsme se tu v pravé poledne procházeli liduprázdnými ulicemi, všechno si v klidu prohlíželi, pozorně četli cedulky na domech a poslouchali, jak v kuchyních cinká nádobí. Že tu ve svých krásných starých domech stále žijí lidé, jsme poznali i podle vůní linoucích se do ulice.



















Uprostřed vesnice stojí největší zámek v kraji, obklopený parkem, který navrhl zahradník Ludvíka XIV., Le Nôtre. Původně to byla středověká pevnost z 11. století, byla však zničena požárem a na jejím místě byl pak v 16. století postaven zámek. Byl sídlem provensálských pánů, kteří ho nechali zchátrat, od roku 1985 je prý jeho majitelem jeden bývalý lékař a ten se snaží mu navrátit původní vzhled.




Amálka si v parku zatančila...
:))




Neomrzely se mi obrovské majestátní platany,




ani stříbřité olivovníky se svými drobnými olivami.





Stejného dne, kdy jsme navštívili vesnici Entrecasteaux jsme se zastavili a také vykoupali v nedalekém jezeře Sainte Croix, francouzsky Lac de Sainte Croix. Jezero je uměle vytvořené a díky kamennému vápenci má nádherně tyrkysovou barvu. Voda je celkem chladná, ale pokud jste alespoň trošičku otužilí, nevynechejte ani tenhle zážitek a zaplavte si v něm.;) Do jezera přitéká řeka Verdon, a to největším kaňonem Evropy, úchvatným Verdonským kaňonem. Ale Grand canyon du Verdon si nechám zase na příště. :)
























Rozloučím se s vámi pohledem na obec Castellane u ústí Verdonského kaňonu.




Jsme na konci našeho dnešního putování jižní Francií a já se budu těšit, že se mnou příště třeba zase budete objevovat další krásná místa téhle prosluněné země.
:) 


(...a teď se dívám z okna a jaký to kontrast k mému psaní, venku je nasněženo a dál chumelí...)


Užívejte mrazivých dnů a té měkké sněhové nadílky a můžete mi napsat, která místa ve Francii chytila za srdce vás.



Nashledanou v prosinci.



Veronika