Čtu - Alena Thomas: Děláme si to doma sami 2

Pěkné úterý přeji!

:)

Před dvěma lety mi do knihovny přibyla skvělá knížka s návody na výrobu domácí přírodní kosmetiky a ekodrogerie s názvem Děláme si to doma sami od Aleny Thomas. Knížku jsem si moc oblíbila, často si jí jen tak prohlížím a vyzkoušela jsem už i několik Aleniných tipů. O knížce jsem psala na blogu, můžete si ji připomenout v tomto článku. Alena od napsání a vydání první knihy nezahálela, hodně se toho změnilo i v jejím osobním životě a dnes už si nějakou dobu na pultech knihkupectví můžete koupit její druhou knihu Děláme si to doma sami 2. Já jsem moc ráda, že si ke mně i tento druhý díl našel cestu, tahle knížka je totiž snad ještě krásnější a podařenější a my se dnes na ní spolu podíváme.

Základní rozdíl mezi prvním a druhým dílem Děláme si to doma sami je v členění jednotlivých knížek. Tentokrát se autorka rozhodla vytvořit čtyři kapitoly podle ročních dob. Knížka tedy začíná na jaře, pokračuje létem a podzimem a je zakončena zimou. Každá kapitola je dále rozdělena na čtyři podkapitoly, a to domácnost, jídlo a pití, kosmetiku a zdraví. Členění této knížky zdá se mi hodně povedené a líbí se mi víc než struktura prvního dílu.

Kniha je tentokrát vyšperkována opravdu krásnými fotografiemi, které vznikaly v průběhu roku, během čtyř setkání - v Beskydech na konci února, v Brně pak na konci října, na sklonku dubna a v horkém červnu. Na fotkách jsou kouzelné tématické záběry Aleniných tří dětí, celého týmu a pochopitelně především aranžmá výsledných pochoutek, kosmetických produktů apod. 

Co se týká samotného obsahu knihy, najdete tu opět spoustu receptů na domácí sirupy, masti a tinktury, kosmetické přípravky všeho druhu, pak také praktické návody na přípravky do domácnosti a hlavně recepty na sezónní pokrmy a nápoje, kterých je v této knize nejvíce, tvoří celou polovinu všech návodů. Recepty jsou psány přehledně a srozumitelně, před seznamem potřebných ingrediencí a samotným postupem je vždy krátké autorčino povídání, které působí uvolněně a mile. 

Stejně jako v první knize, ani tady na vás nečekají žádné cizokrajné ingredience, či složité postupy. Kniha je právě napsána pro ty z nás, kteří by se rádi zbavili anebo alespoň omezili

závislost domácnosti na neustálém nakupování všeho možného. Vyžaduje základní suroviny a hlavně čtenáře vyžene do přírody, aby si nasbíral léčivé bylinky, do zahrady pro domácí ovoce a k místnímu farmáři pro sádlo či med do léčivých mastí. 

Knížka bude jistě skvělou volbou a třeba i vánočním dárkem pro milovníky přírodní kosmetiky, kteří se nebojí namíchat si vlastní účinné masti přímo ve své kuchyni, pro ty, kteří se svými tělesnými i duševními neduhy raději něco nejprve dělají sami, dříve než zamíří do lékařské ordinace a také pro milovníky jednoduchosti a hlavně pro všechny, kteří věří v zázračnou sílu přírody... :))

Já jsem tuto půvabnou knížku dostala od nakladatelství Jota, kde si ji nyní můžete objednat výhodněji, levněji o celých 20%. Příště se tu můžete těšit na další hezkou knížku s názvem Kuchyně. Dětem vstup povolen, tentokrát trochu více pro děti.

Znáte recepty Aleny Thomas? Její blog, knížky?


Příjemný večer vám všem.


Veronika

***

Za poskytnutí recenzního výtisku ještě jednou děkuji nakladatelství Jota.

Čtu prózu - Anna Bolavá: Do Tmy

Hezké ráno a pohodový páteční den přeji!

:)

Během čtvrtého roku na mateřské se mi podařilo vrátit se ke čtení. Knihy výměnou za čas, který někdy vysloveně protéká mezi prsty, když mě lapí nekonečný svět internetu. Z toho ale mívám bolehlav, ale knihy, obzvlášť některé, ty dovedou hladit po duši, přenést mě o století zpátky, na vlny oceánů, léčit i bavit, naučit mnohému rozumět... 

A o takových bych vám letos ráda povídala. 

Dnes začneme knihou, která mě zaujala už loni a nakonec jsem ji našla u rodičů pod stromečkem. 

Do Tmy je kniha Anny Bolavé, která byla v loňském roce nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii Próza a autorka se svým románem, který je zároveň jejím prozaickým debutem, tuto cenu opravdu vyhrála. 

Do Tmy je román o sběru léčivých bylin napsaný tak úchvatnou formou, že s velkou pravděpodobností pocítíte silné nutkání vyrazit s nůžkami do luk a ponořit se do voňavých natí. Třeba v kapitole o květu lípy malolisté jsem úplně viděla samu sebe, jak stojím pod nádhernou lípou u nás na vsi, cítila jsem tu opojnou vůni, slyšela, jak celý strom bzučí, jen natáhnout ruku a začít trhat. Byl ale leden a venku třeskuté mrazy, tak jsem četla ten zvláštní příběh podivínské víly, která je oddaná sběru bylin na život a na smrt a pila lipový čaj. 

Kniha je neuvěřitelně silná, dramatická, ač zdánlivě o nevinném koníčku obyčejné venkovské ženy. Od začátku cítíte, že vyprávění nespěje k idylickému konci, vypravěčka pomalu ztrácí sebe samu, ve své závislosti nakonec není schopná žít v dnešním světě.

Co pohání hlavní hrdinku v jejím samotářském počínání vpřed jsou jen a pouze úterky, kdy každý týden odevzdává ve výkupně nasušené byliny...

Víc vám o téhle pozoruhodné knize nebudu prozrazovat, raději si ji sami přečtěte. Skutečně magické čtení, které pro mě osobně bylo hlavně o splývání s přírodou.

Znáte tuto knihu publikovanou pod pseudonymem? 

Jakou dobrou knihu byste doporučili vy mě?


Mějte se krásně a ať i vy najdete čas pro knihy.
:)




Veronika

Medvědí česnek

Zdravím vás v novém měsíci. :)

Už je mi lépe, snad jsem pochopila sdělení, které mi mé tělo dává skrze nemoc. Můžu se tedy těšit jarem a plánovat si aktivity venku a práce na zahradě.

O Velikonočním pondělí jsme vyrazili ven a natrhali si medvědí česnek. Mám velkou radost, že jsme jej objevili i u nás, na Havlíčkobrodsku. Má neskutečnou sílu a pokud česneku zrovna neholdujete pro jeho vůni a pálivost, budou pro vás tyhle zelené lístky zřejmě také příliš. Překvapilo mě, jak aromatický medvědí česnek teď zjara je. Venku jen tak bez ničeho jiného k zakousnutí jsem dokázala sníst sotva dvacet lístků a připadalo mi to stejné, jako bych snědla tři stroužky česneku. O síle a chuti česnekových lístků svědčí i fakt, že poslední dny nejíme vůbec obyčejný česnek, plně nám jej vynahrazuje medvědí zeleň na topinkách, chlebu, nasypaná do polévky i vmíchaná do pomazánek. Chystám se na medvědí pesto, tak jen co nakoupím všechny suroviny, umixuji a naplním do skleniček, přidám na blog. Těšte se. :)

Máte medvědí česnek rádi? Chodíte sbírat?

Mějte se hezky.

:)

Veronika