Čtu prózu - Anna Bolavá: Do Tmy

Hezké ráno a pohodový páteční den přeji!

:)

Během čtvrtého roku na mateřské se mi podařilo vrátit se ke čtení. Knihy výměnou za čas, který někdy vysloveně protéká mezi prsty, když mě lapí nekonečný svět internetu. Z toho ale mívám bolehlav, ale knihy, obzvlášť některé, ty dovedou hladit po duši, přenést mě o století zpátky, na vlny oceánů, léčit i bavit, naučit mnohému rozumět... 

A o takových bych vám letos ráda povídala. 

Dnes začneme knihou, která mě zaujala už loni a nakonec jsem ji našla u rodičů pod stromečkem. 

Do Tmy je kniha Anny Bolavé, která byla v loňském roce nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii Próza a autorka se svým románem, který je zároveň jejím prozaickým debutem, tuto cenu opravdu vyhrála. 

Do Tmy je román o sběru léčivých bylin napsaný tak úchvatnou formou, že s velkou pravděpodobností pocítíte silné nutkání vyrazit s nůžkami do luk a ponořit se do voňavých natí. Třeba v kapitole o květu lípy malolisté jsem úplně viděla samu sebe, jak stojím pod nádhernou lípou u nás na vsi, cítila jsem tu opojnou vůni, slyšela, jak celý strom bzučí, jen natáhnout ruku a začít trhat. Byl ale leden a venku třeskuté mrazy, tak jsem četla ten zvláštní příběh podivínské víly, která je oddaná sběru bylin na život a na smrt a pila lipový čaj. 

Kniha je neuvěřitelně silná, dramatická, ač zdánlivě o nevinném koníčku obyčejné venkovské ženy. Od začátku cítíte, že vyprávění nespěje k idylickému konci, vypravěčka pomalu ztrácí sebe samu, ve své závislosti nakonec není schopná žít v dnešním světě.

Co pohání hlavní hrdinku v jejím samotářském počínání vpřed jsou jen a pouze úterky, kdy každý týden odevzdává ve výkupně nasušené byliny...

Víc vám o téhle pozoruhodné knize nebudu prozrazovat, raději si ji sami přečtěte. Skutečně magické čtení, které pro mě osobně bylo hlavně o splývání s přírodou.

Znáte tuto knihu publikovanou pod pseudonymem? 

Jakou dobrou knihu byste doporučili vy mě?


Mějte se krásně a ať i vy najdete čas pro knihy.
:)




Veronika