Krásný den přeji!
:)
Jsem vděčná za to, že žijeme u řeky, ač ve městě, že stáčí pár minut a už můžeme pozorovat naši Sázavu. A co teprve když pomyslím na naše místo na venkově, tam, kde chceme hospodařit... Kolem les, ptáci vznášející se nad korunami stromů a malým potůčkem teče voda.
I když dokážu vidět v každém ročním období krásy pro něj typické, nejraději mám stejně jaro. Těším se na něj dlouho před jeho příchodem a bedlivě se v přírodě rozhlížím po prvních náznacích, které jsou pro oko nevědomého anebo nepozorného, někdy neviditelné. Dnes už jsme si jistě všimli všichni do jednoho, malí i velcí. Talovíny skorem odkvétají, sněženky jsou široce rozevřené a na nejednom keři vykukují první pupeny. O námluvách v živočišné říši ani nemluvě, všimli jste si taky? ;)
Před týdnem či dvěma(a vlastně až do včerejšího dne;)) ale zima stále kralovala, nebo si spíš tak pohrávala(s čím či s kým to nechám na vás...) jako kočka s myší. My jsme nezaháleli a požádali břízu o trochu její léčivé jarní mízy, kterou teď pijeme.
:)
Jsem vděčná za to, že žijeme u řeky, ač ve městě, že stáčí pár minut a už můžeme pozorovat naši Sázavu. A co teprve když pomyslím na naše místo na venkově, tam, kde chceme hospodařit... Kolem les, ptáci vznášející se nad korunami stromů a malým potůčkem teče voda.
I když dokážu vidět v každém ročním období krásy pro něj typické, nejraději mám stejně jaro. Těším se na něj dlouho před jeho příchodem a bedlivě se v přírodě rozhlížím po prvních náznacích, které jsou pro oko nevědomého anebo nepozorného, někdy neviditelné. Dnes už jsme si jistě všimli všichni do jednoho, malí i velcí. Talovíny skorem odkvétají, sněženky jsou široce rozevřené a na nejednom keři vykukují první pupeny. O námluvách v živočišné říši ani nemluvě, všimli jste si taky? ;)
Před týdnem či dvěma(a vlastně až do včerejšího dne;)) ale zima stále kralovala, nebo si spíš tak pohrávala(s čím či s kým to nechám na vás...) jako kočka s myší. My jsme nezaháleli a požádali břízu o trochu její léčivé jarní mízy, kterou teď pijeme.
Vybrali jsme si vzrostlou břízu (doporučuje se buď velký strom o průměru minimálně 30 cm anebo naopak malý nálet, ze kterého se pak míza odčerpává seříznutím hlavního výhonu), pozdravili ji a zeptali se, zda si od ní můžeme trochu její březové vody vzít.
Pak jsme ve výšce kolem jednoho a půl metru vyvrtali malou dírku kůrou až na dřevo, aby se narušily mízní kanálky v lýku.
Březová míza se dá odčerpávat právě a jen v nynějším období, kdy přichází jaro, noci jsou ještě chladné a mrazivé a dny začínají být teplé. Pupeny stromů se nalévají a ještě neraší, jakmile se z pupenů začnou vytvářet listy, míza téct přestane a je i nutné její sběr ukončit, tzn. dírku utěsnit přírodním kolíčkem, zatřít štěpařským voskem a především poděkovat stromu za jeho dar.
:)
Do vyvrtané dírky jsme zasunuli bezové korýtko, pro nás jak jinak než přírodní minimalistická verze, které pak mízu odvádí do připravené nádoby. Jako kohoutek se dá použít i klasické brčko či nejrůznější kolíčky, kovová korýtka apod.
Jako nádoba na odběr mízy nám slouží plastová lahev připevněná přímo ke kmeni stromu. Je uzavíratelná a hlavně lehoučká, do mízy tak nepadají nečistoty a navíc může být lahev nasunutá proříznutým otvorem přímo na korýtko. Mně se ten plast ale moc nezamlouvá, takže jakmile vymyslím lepší alternativu, doplním info. ;)
Pokud si nejste jistí, kdy se sběrem začít a jestli třeba není ještě příliš brzy (že je pozdě poznáte snáz:)), ve dne nařízněte maličko kůru stromu. Když se objeví kapičky vláhy, čas na odčerpávání mízy už nazrál a když ne, zkuste to znovu za několik dnů.
Jakmile míza kape, je potřeba každý den vše kontrolovat, nádobku vyprázdnit a případně poopravit systém. Nám se stalo, že míza vytékala i/hlavně pod korýtkem a stékala po borce dolů namísto do lahve.
My mízu rovnou pijeme, úžasnou a chladnou, nasládlou, stromově chutnající... Chutná lahodně, má ji ráda i Amálka a já ji nechci používat na nic jiného, přestože je prý výborná k výrobě sirupů, vína anebo pro péči o vlasy i pokožku. Jsem vděčná za tu trochu životadárné vody plné vitamínů, minerálů a živin, kterou strom svými kořeny dokáže vytáhnout ze země, přefiltrovat ji a zbavit toxinů a naopak ji obohatí organickými látkami a než ji v listech nabudí sluneční energií, malou trošku nám jí, pokud chceme a jsme pokorní, rád daruje. Mízy není moc, vypijeme denně po skleničce, ale pro nás je to hodně a víc ani nechceme. Strom jsme navrtali jen v jednom místě a brzy ho zase jaksepatří ošetříme.
Pokud to budete také někdy zkoušet, dělejte tak s úctou a opatrností a pak, jestli vám bříza trochu své jarní mízy daruje, vychutnejte si ji. Nejlépe třeba hned venku s pohledem na třepotající se větévky a čistou myslí.
Budu ráda, když se podělíte o vaší zkušenost... Zkoušeli jste anebo byste rádi?
Mějte se hezky...
Veronika
* Nově mě můžete sledovat na Facebooku.


