Dobré věci v našem životě

Krásné odpoledne přeji.

:)

Miluju motivační, inspirativní knihy. Někdy se jim také říká self-help books. Jsou to zkrátka knihy, v nichž autoři často odhalují principy, díky kterým zásadně můžete změnit svůj život. Předkládají následovatelná pravidla pro vnitřní růst a plnohodnotný, radostný život. Podobných knih jsem už přečetla několik desítek. Většinou si je vypůjčuji v knihovně a když se mě kniha dotkne někde v hloubi nitra, pak pro ni jdu do knihkupectví, abych se k ní pak kdykoliv mohla znovu vrátit, v klidu a postupně si ji pročítat znovu. Vesmírné zákony opravdu fungují dokonale. Od chvíle, kdy jsem se začala vědomě věnovat sama sobě, převzala odpovědnost za skutky a události, které se v mém životě dějí a opakují, mi přichází do života čím dál častěji výjimečné knihy a úžasní lidé. Jednou z nich je třeba nádherná žena, úžasná maminka a vynikající fotografka, se kterou jsme se s dcerkami seznámily na dětském hřišti. Kačenka mi udělala velikou radost, když si na sklonku podzimu našla pro nás chvilku a udělala nám nádhernou kolekci něžných, podzimních, ba přímo snových fotek.  

Když si je dnes znovu prohlížím, a to už poněkolikáté, počítám svá požehnání. Uvědomuji si, kolik věcí je tu pro mě. Konečně jsem pochopila, že abych se vymanila z každodenního kolotoče práce a finančních ultimát, jež oboje mohou působit beznadějně, musím dostatečně ocenit aktiva, která jsou na mojí straně. Můžu mít spoustu nezaplacených účtů, ve skutečnosti jsem přitom bohatá. Nakolik bych asi ohodnotila život v téhle skvělé zemi? 

Práce se také nezdá dvakrát jistá, přitom naprostá většina světové populace by se klidně vzdala let života, jen aby měla takovou šanci, jakou mám já.

A nakolik si cením svojí svobody? A těch, které miluji a kteří milují mě? 

Co moje oči? Vzala bych milion korun za moje oči?? Co ruce a nohy?

Když na to přijde, nevyměnila bych teď nic z toho, co mám, ani za všechno zlato světa. Proč tedy s tolika věcmi, které hovoří pro nás, vypadáme stále tak smutně, zdrchaně a poraženecky?

Už nikdy! Pro mě i pro vás existuje lepší život.

A tak já střežím svůj křehký život pozorně.  

Vytvářím si svou osobní Knihu života. Nejdůležitější se zdá vytrvat. Pomalu zjišťuji, že mnohé z mých starých návyků, jež mě držely zpátky, jsou postupně nahrazovány těmi prospěšnými, návyky, které můžou změnit můj život.

Chci se s vámi podělit o to, co jsem se naučila a stále učím, podělit se o sebe a svůj život.

Dnešní článek je vlastně úvodní ze série 17 zásad šťastného života.  17 dle jednoho z nejčtenějších inspirativních a samoučných autorů dnešního světa. 

Og Mandino dokázal napsat knihu plnou moudra, inspirace a lásky a zařadil se tak mezi mé nejoblíbenější.

Kniha se jmenuje Žijte lepší život a víte co, je to tak jednoduše geniální (nebo snad geniálně jednoduché?). Opravdu se můžeme vyhnout byť jen jedinému dalšímu dni strávenému pocity neúspěchu, zármutku, strachu nebo sebelítosti.

Tedy ještě jednou, spočítejme svá požehnání.Jakmile si jednou uvědomíme, jak cenní jsme a kolik věcí je tu pro nás, úsměv se nám vrátí a my budeme moci jít konečně kupředu za životem, který pro nás zamýšlí vesmír, a to se slušností, silou, odvahou a důvěrou. 

Až si osvojíme toto první pravidlo, přejdeme společně ke druhému, třetímu a tak dále, až zjistíme, že žádné z nich není samo o sobě nezávislé, všechno totiž souvisí se vším. Všechny se navzájem spojují. Je to zábavné a mnohem snadnější, než bychom možná čekali. 

:)

Budu ráda, když do toho půjdete se mnou... :))

Nádherný podvečer všem.

:)

Veronika

Poslední fotky z prázdnin - Křižíkovou Elinkou z Tábora do Bechyně

Moc vás zdravím, milé čtenářky a čtenáři!

:) 

Ráda bych vám poděkovala za milé komentáře k posledním dvěma příspěvkům. Udělaly mi radost.:) Už je nám všem lépe, i když maličká má rýmu a starší kašel a ani my dospělí nejsme ještě úplně fit, ale přípravy na cestu vrcholí a já mám od teďka navíc cestovní horečku. Už je to tak, dlouho jsme nikde nebyli a už vůbec ne s karavanem, na několik týdnů, s přáním dojet na konec světa, k břehům Atlantiku a ještě k tomu s dvěma cácorkami. Hmm, těším se, ale poprvé i obávám zároveň (to je tedy něco nového). Dnes ale nebudu psát o Pyrenejích, ani zemích, kde bychom se rádi zastavili, co plánujeme a na co se těšíme, ale ohlédnu se v krátkosti za letošními prázdninami a ukážu vám pár obrázků s naší poslední srpnové neděle v jižních Čechách.

S přáteli jsme si naplánovali výlet do Bechyně - půvabného města nad soutokem řeky Lužnice a říčky Smutné. V Plané jsme se rozhodly, že my ženské s dětmi využijeme železniční spojení z Tábora do Bechyně a mužští pojedou auty. Jaké bylo naše překvapení v Táboře na nádraží, když jsme tu uviděli stát krásný historický elektrický motorový vůz, který už čekal na poslední cestující, aby se mohl rozjet do Bechyně u příležitosti slavnostního ukončení Léta na Bechyňce. Vůz byl poloprázdný a tak vůbec nevadilo, že jsme neměli rezervaci a ochotný a milý pan průvodčí nám rád jízdenky prodal přímo ve vlaku. Dozvěděli jsme se, že máme tu čest projet se tzv. Elinkou - původním historickým vlakem Františka Křižíka z počátku 20. století, který je normálně součástí sbírky Národního technického muzea v Praze, a to od roku 1974. Všichni jsme si jízdu moc užili a líbilo se nám i v Bechyni, která je kouzelná.

Dnešní článek měl ještě pokračovat, ale nestíhám ho už třetím dnem dopsat, tak jej nechám tak, jak byl...

My totiž vyjíždíme.

Ahoj za tři neděle!
:))



Veronika