30 týdnů za námi aneb mišmaš posledních dnů

Utíká to, utíká... Dnešním dnem nám končí třicátý týden těhotenství a pokud by miminko přišlo na svět podobně jako Málinka, která se narodila přesně v den termínu porodu, měli bychom před sebou deset týdnů. Poslední dobou mě dost začíná pobolívat v kříži a vůbec se cítím obtloustle a neohrabaně, tudíž se čím dál tím víc těším na konec léta a narození našeho druhorozeňátka. :)

Minulý týden jsme se s mým mužem dohodli na jméně pro syna, jméno pro holčičku už jsme předběžně vybrali před několika týdny, ale je možné, že to ještě změníme. Nevíme, zda bude mít Amálka bratříčka nebo sestřičku a my prvního syna anebo druhou dceru, i jména jsou naším tajemstvím. Proč křičet už v těhotenství do světa, že čekáme malého Jiříčka!? 

Jsem moc zvědavá, co Amálka na miminko bude říkat, jak se jí bude líbit. Zatímco miminko v bříšku se má soudě dle nepřestávajících pohybů a kopanců k světu, Máli se mění každým týdnem, zpívá, vymýšlí si písničky (nejčastěji o mamince:)), hrozně ráda jezdí k babičkám a dědům, miluje prohlížení encyklopedie živočichů, plastelínu, nanuky, jahůdky, hrášek a meloun. Všechno ji zajímá a nic jí neunikne a potřebuje, abychom s ní hodně mluvili, zpívali jí a večer v posteli ji drželi za ručičku a vyprávěli 'pohádku'. Odpoledne spí ještě několik hodin a přes den už nenosí plínky ale kalhotky jako maminka, babičky a sestřenice Klárka a Hanička. :))

¨

Venku se léto konečně přihlásilo o slovo a tak jen čekáme, až bude Amálka jako rybička (o víkendu měla vysokou horečku a teď ji pro změnu trochu trápí kašel a rýma a celkově není v té bujaré náladě, v které obvykle bývá), abychom si mohli začít užívat koupání, plavání a radostí ve vodě.

;) 

Strašně rádi pozorujeme, jak se naše dcerka dívá kolem sebe, jak do sebe všechno vsakuje jako mořská houba vodu, jak ji baví učit se, dívat se a poslouchat...

K naší velikánské radosti stojíme téměř po roce snažení, vyřizování a útrap na našem vlastním pozemku a najednou je jen krůček k samotnému plánování domu. Už příští týden bychom měli uvítat proutkaře, jsem moc zvědavá, co nám poví, zda budeme dům stavět tam, kde si myslíme anebo bude všechno úplně jinak.

Čas ale nemarníme, já se pokouším vypěstovat něco dobrého na talíř a můj muž o víkendu začal vyrábět pořádný dřevěný stůl k venkovnímu posezení. Vypadá to, že většinu volného času budeme trávit letos v létě tady a plánovat a připravovat, takže si tu rovnou zařídím i venkovní kuchyni.

Záhony i všechno okolo se nám neustále snaží zlikvidovat neúprosní slimáci a tak mám radost i z té trošky zeleniny a ovoce, která jejich nájezdům úspěšně čelí. Muškátová dýně už má na květ,

jak to tak vypadá, tak česnek budu mít po skvělé loňské sklizni i letos prvotřídní (třeba se nakonec rozhodnu ve větším pěstovat právě ten), 

podruhé vysetá červená řepa se taky snaží růst (první várku opravdu sežrali slimáci tak rychle, že jsem si ani nestačila všimnout, že vyrazila), 

sladký hrášek dokázal pro změnu přežít návštěvy srnek a tak si na něm už brzy pochutnáme my,  

cuketa, kterou mi vypěstovala má neuvěřitelná osmaosmdesátiletá babička, má první plody...

...a i pár našich třešniček a krásných kuliček vyzrálého rybízu si bude moct Amálka utrhnout.

:)

Poslední dny jsem si znovu uvědomila, jakou velkou oporu mám ve svém muži, jak šťastná jsem, že se můžeme z našich dnů těšit spolu.

Ve volných chvílích mi doma předčítá Egypťana Sinuheta... ;)

...a já se zase snažím být oporou jemu i naší dcerce a s láskou se starám, aby nám bylo dobře. Třeba i skrze zdravé a dobré jídlo, které nám připravuji nejen svýma rukama ale hlavně srdcem...

:)

Přeji vám krásné dny, vydařené léto a vašim dětem nezapomenutelné prázdniny a těším se u nových článků teď už snad stále sluncem provoněných...

Veronika