Amálka hostem...

Navzdory dnešnímu nevlídnému počasí jsme si sobotní odpoledne moc hezky užily. Maminka Amálčiny kamarádky z plaveckého kurzu nás pozvala na oslavu prvních narozenin jejich holčičky. Moc rády jsme pozvání přijaly, a tak byla Amálka poprvé hostem na dětské narozeninové oslavě! :))

 

Tímto chceme mamince Katce a její sestře (a nejlepší tetě, kterou známe) poděkovat a pochválit jim krásnou oslavu, úžasnou výzdobu a v neposlední řadě chutné 'miminkovské' občerstvení, se kterým byla hlavně Amálka moc spokojena... :)

 

Maličká oslavenkyně s hrdým tatínkem...

 

 Pozvané byly hlavně dětičky (letos zatím ještě v doprovodu maminek a tatínků:)).

 Výborné pultové občerstvení slavilo úspěch hlavně u naší holčičky... ;)

 Amálka v ráji hraček.

Lehký dortík (nejen) pro nejmenší strávníky.

:)

 

Úžasné holky!!

( ...a holčička tleská, jak se jim to povedlo...:))

 

Ještě jednou děkujeme za mile strávený čas s Vámi a posíláme velikou pusu!

 

 

Tak tolik dnes od nás...

 

Krásný zbytek víkendu všem!

 

 

Veronika

 

 

 

 

Domácí termix...

...máme moc rádi!

Můj muž kupuje v jedné malé rodinné mlékárně plnotučný domácí tvaroh a já z něj pak doma kouzlím... Říkám 'kouzlím', protože výsledné dobroty tomu většinou odpovídají, tento termix je prostě lahůdka!

Vyzkoušejte!

Na přípravu je třeba: 1/2 kg plnotučného tvarohu

trocha mléka - odhadem asi 2 dcl (já používám domácí)

vrchovatá lžíce medu

kakao

ovoce, piškoty (pro velké polité rumem), kokos, ořechy apod. (zkrátka to, co máte nejraději:))

k nazdobení

Do vanilkového termixu přidávám pravou vanilku a vynechávám kakao.

Postup je jasný: Tvaroh, mléko, med a kakao tyčovým mixérem rozmixuji dohladka a servíruji do skleniček.

Místo čerstvého ovoce někdy používám i sušené, třeba brusinky slazené jablečnou šťávou.

Sušené ovoce je u nás hodně oblíbené. Poslední roky kupujeme jen brusinky a goji, domácí hrušky a švestky sušíme na podzim sami do pětilitrových sklenic a jablka průběžně během zimy. 

Hrníček s Amálčiným áčkem se protentokrát proměnil v praktickou dózičku...

A ještě jedna fotka  z příprav na mini proměnu naší ložnice... nové polštářky už čekají na svá místa...

Mějte se krásně a těšte se na déšť, v přírodě je ho třeba!

:))

Veronika

Jaro venku i doma...

... příroda se probouzí a nás to táhne ven ještě víc než jindy!

Jaro je vidět i cítit na každém kroku...

Amálka přírodu miluje, to po nás má určitě.

 

A nejen v duchu procházek je u nás tento krásný slunečný týden. Počasí mě naladilo k jarnímu úklidu, a tak myji okna, utírám lustry, vymetám z koutů pavučiny, peru a hlavně...

... suším prádlo venku! :))

To miluju!

 

A když se pere a suší, musí se taky žehlit (a to už mě v tomto počasí baví méně).

Nejen venku v posledních dnech zavládlo jaro... Jak jsem zmínila v některém ze svých předešlých příspěvků, letos jsem začala s přípravou na Velikonoce s velikým předstihem a v těchto dnech už nám domov zdobí první velikonoční vajíčka. 

Tak nějak mi ladí k té úžasné jarní náladě a vůbec mi nevadí, že si na Velikonoce ještě nějaký ten týden počkáme.

 

...trocha skandinávské velikonoční inspirace...

Březové větvičky ve váze se začínají zelenat tou nejkrásnější zelení!

Mějte se krásně a užívejte krásných dnů!

Veronika

Velký Blaník

Podblanické krajině vévodí hora vysoká 638m.n.m. Ač se může zdát svojí výškou malá, svým významem je pro český národ nepostradatelná. Hora se nazývá Velký Blaník a nachází se v CHKO Blaník nedaleko od Vlašimi.

My jsme se na Velký Blaník vydali v sobotu a počasí bylo prostě překrásné. Tak nádherný den jsme nemohli strávit lépe...

 

 

Jak jsme se blížili k Velkému Blaníku, už z dálky jsme zahlédli klobouček rozhledny. Zaparkovali jsme v obci Louňovice pod Blaníkem a odtud jsme s Amálkou v kočárku došli k asi kilometr vzdálenému parkovišti pod horou, kde jsou i hlavní informační tabule a začíná zde turistická trasa vedoucí k vrcholu.

Záhy jsme zjistili, že pro výstup kočárek nebude to pravé ořechové, a tak se s ním můj muž vrátil do Louňovic, aby ho nechal v autě a já jsem přistoupila k variantě B a pomalu jsme s holčičkou vyrazily napřed...

 

 

Hlavní cestou je výstup na rozhlednu na Velkém Blaníku po červeně značené turistické cestě. Při poměrně strmém stoupání jsme procházeli nejprve smíšeným lesem s převahou jehličnanů, ve druhé polovině stoupání začaly převažovat listnaté stromy, především buky. Jak jsme si přečetli, bukové porosty představují původní zalesnění před nástupem intenzivního hospodářského využívání lesů člověkem. Na vrcholech Velkého a Malého Blaníka se tyto porosty dochovaly díky značně nepřístupnému terénu, který znesnadňoval těžbu dřeva.

Dřevěná rozhledna na Velkém Blaníku ve tvaru husitské hlásky byla postavena roku 1941 a sahá do výšky 30 metrů.

 

 

... nádherné výhledy z rozhledny...

 

 

 

 

 Na vrcholu hory se kromě rozhledny hrdě tyčí k nebi Rytířské skály. Nedaleko od nich se bukovým porostem táhnou valy keltského opevnění, které zde zůstalo patrné do dnes. Cestou k vrcholu Velkého Blaníku naší pozornosti neunikla ani mnohá kamenná moře, kterými jsou posety oba Blaníky.

 

Vyskytuje se zde řada skalních výchozů, ale i kamenných moří, tvořených většími balvany.

 

 Veřejová skála

Představuje významný geomorfologický prvek zdejší krajiny a současně místo, odkud by podle pověsti měli vyjíždět blaničtí rytíři, až bude české zemi nejhůře. Z vrcholu Veřejové skály se otvírá krásný výhled na krajinu pod Blaníkem.

 

 

Velký Blaník je národním symbolem naděje a víry v lepší budoucnost. Tato hora je opředená spoustou zajímavých pověstí. Nejznámější a jistě také nejčtenější je pověst o bájných blanických rytířích, kteří odpočívají uvnitř hory. Až českému národu bude nejhůře vyjedou rytíři z hory a českému národu pomohou. Ale existuje mnoho dalších pověstí o Blaníku a o setkání lidí s blanickými rytíři.

 

A tak nás Amálka rychle vezla zpátky domů, abychom si všechny ty pověsti mohli přečíst a jednu na dobrou noc třeba hned...

:))) 

 

 

 Do krajiny bájného Blaníku se určitě vypravíme znovu, příště asi na horu Malý Blaník.
 

 

Přeji Vám krásné jarní dny strávené třeba ve všemocné přírodě...

 

Veronika

 

JARO

Jaro je tady, přestože v kalendáři stále vládne paní zima a nás s Amálkou pomalu pomaloučku opouští rýma, kašel a bolení v krku. Ale že jim to tentokrát trvalo! Nepomáhal ani osvědčený zázvor, ale možná to bude trochu tím, že vydržet v tomto krásném počasí v klidu pod dekou je skoro nemožné a tak jsme prostě musely ven, obhlídnout, jak se vede jaru... :)

 

První březnovou sobotu jsme i s tatínkem vyrazili na procházku po břehu Sázavy a všechno se nám zdálo tak nějak nové, krásnější...

 

Jaro zkrátka a dobře umí čarovat.

 

 

Abychom si trochu té jarní krásy mohli užívat i doma, můj muž mi nařezal březové větvičky...

Ani jsem tomu nechtěla věřit, ale kopřivy už vykukují. První, ještě úplně malinkaté, jsem našla na břehu řeky v těsné blízkosti vody.

Taky kočičky jsem si nařezala do vázy...

 

Naše milované stromy...

 

Modřín a nádherně rostlá olše... 

 

Na nedělní oběd jsme vyrazili k babičce, která nás víc než potěšila králíkem se svíčkovou omáčkou. To jsme se olizovali! :))

Stihli jsme potěšit obě babičky i prababičky a k tomu jsme se krásně prošli místy našeho budoucího domova... k tomu všemu jsem si v zápalu focení prvních jarních okamžiků zapomněla foťák u prababičky na zápraží, a tak mi tento týden trochu chybí. Těším se, jak zdokumentuji ty střípky jara u nás doma. Zdá se, že mě to letos pořádně 'praštilo', jelikož jsem už včera začala s velikonočními vajíčky!!

:)))

 

O tom třeba příště...

 

 

Mějte se krásně!

 

Veronika

Narozeniny?

Dnes jsme se poprvé odhlásily z Amálčiny páteční lekce plavání, neboť rýma i kašel přetrvávají, nějak se jim u nás tentokrát zalíbilo. Sice má 'nemoc' lehký průběh, ale i tak jsme raději plavání odložily na jindy. Amálka je poslední dny trochu rozmrzelá, tak bychom z toho stejně moc neměly.

A protože jsme nikam ráno nemusely chvátat, uvařila jsem si dobrou a vydatnou snídani. Obilninové kaše jsou u nás na snídaňovém menu velmi často, tentokrát to byla ovesná (z čerstvě navločkovaného ovsa; viz můj příspěvek 'Vánoční dárek' :)) 

Z nádherné nové mističky mi obzvlášť chutnala... :)

Přicházející jaro mě tento týden naladilo na jarní úklid doma a při tom jsem objevila hned několik kosmetických vzorků, které přidávají v ND a BR jako milé poděkování k objednávkám.

Krémy na ruce jsou luxusní a perfektní do kapsy nebo do kabelky...

Amálka pěkně usnula a tak jdu plánovat dárek pro mého muže k narozeninám, bude to nějaký výlet... do přírody...  

... za aktivním i pasivním odpočinkem...

...budeme relaxovat jak ve vodě, tak i pohledem na ni...

... těšit se z krásných scenérií...

... jíst dobré a zdravé jídlo...

... možná, že potkáme i nějaká ta zvířata...

:)

... a děti...

... třeba to místo bude bez zvířat i bez dětí...

... nějaké ty dospěláky tam ale potkáme určitě!!

Tak takhle nějak by výlet pro mého muže mohl vypadat (i když on by raději někam výš... do hor...), ale na 100 % nebude. To jsem si tu totiž jen hezky připomněla naší cestu do Thajska, kde jsme se hřáli před dvěmi lety touto dobou.

:)))

Všechno uvedeno výše by ale mohlo souhlasit, jen destinace bude trošičku:) lokálnější. Tentokrát zůstaneme u nás v Čechách... a ještě k tomu přímo na Vysočině. :)

Pssst, je to přeci narozeninové překvapení! :)

Jen ještě prozradím, že se necháme hýčkat a budeme opravdu odpočívat. Inspiraci jsem čirou náhodou našla na jednom moc pěkném blogu o bydlení a o životě vůbec, tak kdo čte pravidelně Lucii Living, možná už teď ví, kam pojedeme... :)

Přeji krásný víkend

a

nechte se hýčkat

!

:)))

Veronika