Miss Fiji 2014 - Which one is the queen?

Pěkné odpoledne přeji!

Jak už jsem včera naznačila, dnes se spolu přeneseme zpátky na souostroví Fidži a podíváme se, která dívka z krásné tichomořské desítky dostala v sobotu večer korunku krásy a tak se stala 'Miss Fiji 2014'. 

Správně jste ve svých komentářích tipovaly, že má tajemná Emma je desítka - Teresia Weeks. Docela by mě zajímalo, podle čeho jste se rozhodovaly, zda podle příjmení, nebo něčeho jiného. (?)

Fotek tu dnes mám docela hodně, tak si možná připravte nějaký ten osvěžující nápoj a pohodlně se usaďte. Snad se nebudete příliš nudit. Mně se fotky z finálového večera moc líbily a zaujaly mě hlavně odlišnosti ve vzhledu dívek a ve stylu modelů, které finalistky předváděly. Přiznám se, že české soutěže krásy už spoustu let nesleduji a nikdy mě v Čechách moc nebavily. Možná že mě sledování Teresiiny cesty soutěží o to víc bavilo.

Tak už se pojďme podívat, jak to soutěžícím slušelo.

Tajemná Emma ;)

Teresia Weeks

Promenáda v plavkách.

Obdivuji některé ze soutěžících, že na tuto disciplínu měly dost odvahy...

 



Než vám prozradím, jak to všechno dopadlo, připomenu ještě jednou zbývajících devět finalistek.

 Charlene Tafuna'i

 

 

 Salanieta Koro

Vasiti Radekedeke

 

Asena Rokotuiwai

 

 

 Christina Sharndil



Asena Weleilakeba 

 

 Esther Shayal

Liku Gucake

a

Kelera Rokovereni

Takže které dívky se umístily na předních třech příčkách?

2. vicemiss se stala

Vasiti Radekedeke

1. vicemiss se stala

Asena Rokotuiwai

Korunku krásy přišla vítězce předat Miss Fiji 2013...

Miss Fiji 2014

Charlene Tafuna'i

!!!

  

Charlene je opravdu nádherná a myslím, že bude svou zemi skvěle reprezentovat na nadcházející Miss World 2014, která se koná v prosinci tohoto roku v Londýně. 

 Naše tajemná Teresia Emma ale také neodešla úplně s prázdnou. Získala krásné ocennění Miss Photogenic. :)

Dnešní výlet na Fidži ukončíme nahlédnutím do zákulisí... máme tu ještě dvě fotky z After Party...

Teresia se svými sestrami Ta'Arei a Rosie Weeks (zleva).

 Good bye Teresia!

:))

Zdroj všech zde uvedených fotografií: Robert Hui Photography

Tak jak se vám na Miss Fiji 2014 líbilo? Doufám, že jste při

prohlížení všech těch fotografií neusnuli, to by bylo škoda... ;)

Mějte se krásně!

Veronika

Červencové víkendy aneb Tygří letní nálada pokračuje...

Krásné pondělní dopoledne, mé milé čtenářky a čtenáři!

Sice se říká 'Svatá Anna, chladna z rána', ale u nás zatím rána nijak chladná nejsou, léto je v plném proudu a my si jej ve volných chvílích dosyta užíváme. Naše dny jsou doslova provoňené vůní lesních malin, sena a vody.

Pojďte se se mnou zhluboka nadechnout, podívat se, kdo pleje naší zahrádku a jaká krasavice se u nás zabydlela...

:)  

Jak to tak vypadá, autoškolu naše Málinka nebude potřebovat. ;))

Přeji vám krásný den a zvu vás k příštímu příspěvku, tentokrát opustíme tygří doupě a vrátíme se spolu na souostroví Fidži... ;)

Veronika

Muffiny s černým rybízem

Dnes jsem po dlouhé době pekla něco sladkého na zub. S Amálkou kolem je provádění veškerých domácích prací docela náročné, a tak doma dělám jen to nezbytně nutné, což u nás pečení zrovna není. Amálka se mnou vytírá, luxuje a 'skládá' prádlo, včera večer taky prala... (během mé minutové nepřítomnosti, stihla ze škopíčku vyndat všechno své namočené prádélko, zmáchat si celé pyžamko a pak ještě zafungovat jako mop na podlahu...nu co, šla jsem jí znova osprchovat a tatínek přetřel podlahu:)).

Dnes jsme tedy spolu pekly. Vybrala jsem to nejjednodušší, co jsem mohla, aby to bylo rychle hotové. Nutno podotknout, že mi nakonec stejně muffiny trvaly hodinu a půl! :o :)

Málinka byla docela hodná, hrozně ji zajímalo, cože to dělám. Při hraní s lahvičkami v kuchyni stačila rozbít akorát avokádový olej a pak jsme ještě na zem spolu vysypaly mísu s rybízem. V tu chvíli mi už bylo do breku! Napočítala jsem si v duchu do deseti, usmála se na Amálku a šla jsem to sebrat a vytřít...

 

Amálka spí a...

muffiny jsou hotové!!!

:))) 

Recept

 

Připravila jsem si 80 g másla, rozpuštěného a vychladlého, 2 vejce, rozšlehaná, 200 ml kefíru (já jsem měla jen zbyteček kefíru, tak jsem dolila plnotučným domácím mlékem), 120 g tekutého medu, vanilku (vanilkový extrakt 15 kapek), 250 g mouky (90 g hladké, 80 g celozrnné pšeničné a 80 g celozrnné špaldové), 1 lžičku bio prášku do pečiva, 1 lžičku jemně mleté jedlé sody, 160 g černého rybízu a slunečnicová semínka.

 

Postup je velmi jednoduchý. Smíchala jsem suché ingrediece v jedné misce a mokré v druhé a následně vlila řídkou směs do misky s moukami atd. Mouky, prášek i sodu je dobré prosít. Směs jsem krátce zamíchala. Neměla by se přemíchat. Pak už jsem těsto rozdělila do košíčků, posypala slunečnicovými semínky a pekla v předehřáté troubě na 180 stupňů asi 15 minut.

Pro většinu lidí by asi byly moje muffiny málo sladké, v původním receptu bylo 140 g krupicového cukru. Ten já nepoužívám, tak jsem si recept upravila takto. Pokud taky přeslazené nemusíte, držte se mého množství, muffiny jsou takto výborné.

 

 

A co u vás, taky pečete tuhle rychlovku? A pokud ano, které jsou u vás nejoblíbenější?

 

 

Jestli budete zkoušet tyhle podle Tygrů, tak přeji dobrou chuť!

:)

 

 

Veronika

Miss World Fiji 2014 aneb krásky jižního Pacifiku (Fidžijská Giveaway!)

 Přeji krásný, deštivý večer!

Dnes jsem tu s trochu netradičním příspěvkem a ještě netradičnějšími fotkami. Bude tu řeč o cizích krajích, vzpomínkách a půvabných ostrovních divách... A třeba se dnes k mému blogu připojí i nějaký ten nový čtenář...;)

Začněme pěkně od začátku... Bude tomu co nevidět 10 let, kdy jsem coby studentka VŠ vstoupila do českobudějovické pobočky Student Agency, abych si zakoupila letenku do Londýna a tříměsíční program au-pair v Anglii. Prostě jsem se po druháku na vysoké rozhodla, že se chci zlepšit v angličtině a prázdninový au-pair pobyt se mi zdál skvělým řešením. Pohádku o svém životě ve Spojeném království bych vám mohla vyprávět dlouho, ale jelikož to vlastně pohádka vůbec nebyla, vypravování zkrátím jen na to nejpodstatnější, abychom se ještě dnes dostali k těm slibovaným ostrovním kráskám.;)

Namísto plánovaných tří měsíců jsem v Anglii zůstala celých šest let. Asi vás napadne, pročpak se mi zpátky domů zrovna dvakrát nechtělo. Pokud hádáte, že důvodem spíš než něco byl někdo, máte první bod. A tento Někdo měl tři dcery a mísila se v něm krev brita a ostrovanky z Kiribati, tichomořských ostrovů. Jeho tři dcery pak měly navíc polovinu kořenů ze souostroví Fidži.

Uf, pomalinku se blížíme k cíli...;)

Dcery, tenkrát ještě malé holčičky, žily několik let s tátou, tedy tenkrát ještě s mým panem Někdo v Anglii. Nějakou dobu jsme společně žili v jedné domácnosti, a tak jsem měla možnost dcerky lépe poznat. Před sedmi lety jsem s nimi letěla na Fidži, kde doposud žijí v rodině své maminky. I když se mi tenkrát zpátky do Evropy vůbec nechtělo, přece jsem dnes tu, u svého blogu psaného česky a vedle v ložnici oddychuje moje malá dcerka a usíná můj milovaný muž.

  

A zatímco vedle spí moji z nejmilejších, na druhém konci světa (a to téměř doslova) se na největším ostrově souostroví Fidži Viti Levu připravuje deset slečen se snědou kůží a tmavýma očima na svůj velký den, velký finálový večer soutěže Miss World Fiji, o vítězce se rozhodne už tento týden 26.7.!!

Já už svou vítězku ale mám...;) Asi tušíte, že mou vítězkou je jedna z dcer pana Někdo, ta nejstarší, dnes téměř devatenáctiletá. Pro dnešek jí říkejme třeba Emma (její druhé jméno).

Uhodnete, která z dívek se mnou letěla přes půl světa? Která je má vítězka Emma?

Pokud vyberete tu správnou soutěžící(a k tomu pravidelně čtete moje příspěvky - sledujete Tygry přes GFC a budete sdílet odkaz na giveaway u sebe na blogu), ráda vás zařadím do soutěže o cenu, jež vás přenese na ostrovy v tichomoří, než se nadějete...:)

Více podrobností o ceně se brzy dozvíte v některém z mých příštích příspěvků. 

1. Charlene Tafuna'i

2. Salanieta Koro

3. Vasiti Radekedeke

4. Asena Rokotuiwai

5. Christina Sharndil

6. Asena Weleilakeba

7. Esther Shayal

8. Liku Gucake

9. Kelera Rokovereni

10. Teresia Weeks

 
A na závěr ještě jedna mimosoutěžní otázka. Pro kterou dívku byste hlasovali vy, kdybyste v sobotu seděli v porotě Miss World Fiji??

Moc se těším na vaše komentáře!

Veronika

O dortu, dětech a o zvířátkách

...bude dnešní příspěvek. 

Často se zamýšlím nad tím, co děti vlastně potřebují... 

Co potřebují kromě naší lásky, teplé a suché postýlky, čistého zadečku a zdravého papání, jež jim pohladí bříška. Sama v sobě jsem dospěla k tomu, že toho není moc, ale ani málo. Jistě bychom na toto téma mohli zavést dlouhou a věřím, že i zajímavou a podnětnou diskuzi a pokud mi budete chtít napsat své postřehy a úvahy dolů pod dnešní článek, budu moc ráda.

Zpátky k mé dnešní úvaze. Potřebují děti hračky, jimiž je většina z nás neustále obklopuje (v některých případech bych si troufla říct až bombarduje), potřebují televizi, vždy a všude super oblečení, které je zrovna tuto sezónu in, nálepková alba a kartičky se zvířaty, vesmírnými hrdiny a 'rozčilenými ptáky', které nám rvou u pokladen v supermarketech, potřebují  dovolené u moře, tuny sladkostí a limonád...? Asi většina z vás, čtenářů mého blogu shodně odpovíte, že ne (tedy alespoň doufám, že tu mám většinu uvědomělých čtenářů, kteří se mnou mají alespoň něco společného;)). 

Tak co je to tedy? Předpokládejme, že naše batole (pro ilustraci použiji náš model) má milující, pečující rodiče, maminku a tatínka, žije spolu s nimi v čistém, suchém a teplém domově a jsou mu dopřávána zdravá, pestrá jídla přiměřená jeho věku. Přece mu ale ještě něco málo (nebo hodně?) chybí. Ano, naše batole a všechny děti potřebují trávit spoustu času venku, kde se mohou pokud možno co nejsvobodněji pohybovat a objevovat svět. Potřebují trávit hodiny a dny, rána a někdy i večery v přírodě. Potřebují prostor, aby se mohly rozběhnout a házet kamením, aby se mohly zadívat do dáli, nad les, rybník nebo jezero, aby si v hlavinkách mohly začít ukládat první, ještě neuvědomělé, poznatky o vzdálesnostech, potřebují vidět káňata kroužící nad rozoraným polem a slyšet jejich křik, potřebují se setkávat se zvířaty, domácími i divokými a když samy chtějí, dovolme jim dotýkat se jich. Nemyslím si, že děti potřebují dětská hřiště a prolézačky. Ne že by jim vyloženě škodily, ale nejsou potřeba. Příroda může být jedním nekonečným hřištěm, pokud chceme.

Děti potřebují děti a potřebují nás dospělé, mladé překypující élánem a občas bláznivými nápady a pak staré kmety a stařenky s laskavýma očima a upracovanýma rukama. Myslím, že vztah dětí a jejich prarodičů nebo dokonce praprarodičů má pro jejich vývoj veliký význam a tak jim dopřejme co nejčastější kontakt s dříve narozenými, ať už je to naše milovaná babička nebo stařík od sousedů, ke kterému chová náš potomek zvláštní sympatie(pro nás možná nepochopitelné, vždyť děda od vedle trochu divně voní, díky hluchotě místo aby mluvil, křičí a vůbec je to vlastně takový mrzutý samotář). Věřím tomu, že děti jsou takoví malí andělé se zvláštními schopnostmi, které my velcí často už nemáme, třeba proto, že je v nás někdo zadusil a mohou vidět v ostatních kolem sebe něco, co my už vidět nedovedeme. Proto třeba zbožňují našeho stařečka. A my nemáme právo jim to brát.

Aby vás mé dnešní úvahy nezačaly příliš nudit, pojďte se podívat na pár obrázků ze života našeho batolete... :)

Dnes můžu, myslím, obrázky nechat bez komentáře.

Přeji vám krásné dny, trávené dle vašich představ, třeba v podobném zamyšlení, jako bylo to mé dnešní.

Těším se zase brzy...

Veronika