...bude dnešní příspěvek.
Často se zamýšlím nad tím, co děti vlastně potřebují...
Co potřebují kromě naší lásky, teplé a suché postýlky, čistého zadečku a zdravého papání, jež jim pohladí bříška. Sama v sobě jsem dospěla k tomu, že toho není moc, ale ani málo. Jistě bychom na toto téma mohli zavést dlouhou a věřím, že i zajímavou a podnětnou diskuzi a pokud mi budete chtít napsat své postřehy a úvahy dolů pod dnešní článek, budu moc ráda.
Zpátky k mé dnešní úvaze. Potřebují děti hračky, jimiž je většina z nás neustále obklopuje (v některých případech bych si troufla říct až bombarduje), potřebují televizi, vždy a všude super oblečení, které je zrovna tuto sezónu in, nálepková alba a kartičky se zvířaty, vesmírnými hrdiny a 'rozčilenými ptáky', které nám rvou u pokladen v supermarketech, potřebují dovolené u moře, tuny sladkostí a limonád...? Asi většina z vás, čtenářů mého blogu shodně odpovíte, že ne (tedy alespoň doufám, že tu mám většinu uvědomělých čtenářů, kteří se mnou mají alespoň něco společného;)).
Tak co je to tedy? Předpokládejme, že naše batole (pro ilustraci použiji náš model) má milující, pečující rodiče, maminku a tatínka, žije spolu s nimi v čistém, suchém a teplém domově a jsou mu dopřávána zdravá, pestrá jídla přiměřená jeho věku. Přece mu ale ještě něco málo (nebo hodně?) chybí. Ano, naše batole a všechny děti potřebují trávit spoustu času venku, kde se mohou pokud možno co nejsvobodněji pohybovat a objevovat svět. Potřebují trávit hodiny a dny, rána a někdy i večery v přírodě. Potřebují prostor, aby se mohly rozběhnout a házet kamením, aby se mohly zadívat do dáli, nad les, rybník nebo jezero, aby si v hlavinkách mohly začít ukládat první, ještě neuvědomělé, poznatky o vzdálesnostech, potřebují vidět káňata kroužící nad rozoraným polem a slyšet jejich křik, potřebují se setkávat se zvířaty, domácími i divokými a když samy chtějí, dovolme jim dotýkat se jich. Nemyslím si, že děti potřebují dětská hřiště a prolézačky. Ne že by jim vyloženě škodily, ale nejsou potřeba. Příroda může být jedním nekonečným hřištěm, pokud chceme.
Děti potřebují děti a potřebují nás dospělé, mladé překypující élánem a občas bláznivými nápady a pak staré kmety a stařenky s laskavýma očima a upracovanýma rukama. Myslím, že vztah dětí a jejich prarodičů nebo dokonce praprarodičů má pro jejich vývoj veliký význam a tak jim dopřejme co nejčastější kontakt s dříve narozenými, ať už je to naše milovaná babička nebo stařík od sousedů, ke kterému chová náš potomek zvláštní sympatie(pro nás možná nepochopitelné, vždyť děda od vedle trochu divně voní, díky hluchotě místo aby mluvil, křičí a vůbec je to vlastně takový mrzutý samotář). Věřím tomu, že děti jsou takoví malí andělé se zvláštními schopnostmi, které my velcí často už nemáme, třeba proto, že je v nás někdo zadusil a mohou vidět v ostatních kolem sebe něco, co my už vidět nedovedeme. Proto třeba zbožňují našeho stařečka. A my nemáme právo jim to brát.
Aby vás mé dnešní úvahy nezačaly příliš nudit, pojďte se podívat na pár obrázků ze života našeho batolete... :)
Dnes můžu, myslím, obrázky nechat bez komentáře.
Přeji vám krásné dny, trávené dle vašich představ, třeba v podobném zamyšlení, jako bylo to mé dnešní.
Těším se zase brzy...
Veronika
Krasne jsi to napsala,vase Amalka ma to stesti ze patri do tak velke rozsahle rodiny ve ktere jsou ruzne generace .
OdpovědětVymazatDěkuji, Ello!;) Ano, my i Amálka máme to štěstí, že jsme součástí dnes již čtyřgenerační rodiny, která, myslím si, po většinu času celkem dobře funguje. Vážíme si každého dne, kdy může naše holčička trávit chvíle se svými prababičkami, které se, obě stále ještě čilé, těší ze života. :)
VymazatCitlivě a výstižně napsané, hezké léto Lenka
OdpovědětVymazatLenko, díky za zastavení se a milou odezvu.:) Tobě také krásné červencové dny, Veronika. :)
VymazatVerčo - krásné fotky - všechny! Ale nej je ta koupačka ve velkém hrnci :-) Myslím, že s vámi bude mít Amálka krásné a podnětné dětství!!!
OdpovědětVymazatAhoj Luci, moc díky! Hrnec je univerzální - od koupání, přes mytí nádobí, praní svršků, vaření až po ohřívání vody na ohni, hodí se zkrátka na všechno.;) :) Děláme, co můžeme, aby Amálinka vyrostla ve šťastnou a svobodnou bytost...;) Zdraví Veronika & A. :)
VymazatMilá Verunko, jsem jako vždycky nadšená, já to mám vystudované, pracuji s dětmi ( různého věku, z různých soc.skupin) skoro 30 let a nenapsala bych to lépe. Máš mé velké sympatie a také obdiv.
OdpovědětVymazatMalá Amálka je velmi šťastná holčička a vypadá náramně všude spokojeně, no a v tom hrnci, to je paráda!
Přeji jen vše dobré a moc zdravím Jana V.
Milá Jani,
Vymazatmoc Tě tu u mě vítám a děkuji Ti za tak krásná slova. Doufám, že se Ti u nás bude i nadále líbit a přeji Ti též všechno dobré, mávám z naší milé Vysočiny, Veronika. :)
Veroniko, to jak jste to napsala, nemá chybu. Já to vidím dost podobně, ale rodina se skládá z tolika lidí s různými názory, že se obávám, že ten můj jaksi zaniká :). Já sice vyrůstala v centru Prahy, ale s více generacemi v jedné domácnosti a vzpomínám na to velmi ráda a s velkým dojetím. Mrzí mne, že naše holky o toto přicházejí, ale mám radost, že můžou ráno vyběhnout do orosené trávy a usínat při zpěvu ptáků..Nádherné fotky, jako vždy! Vaše příspěvky nemají chybu. Krásné prožívání léta se vším všudy- Martina a holky.
OdpovědětVymazatPS: s tou dámou jste mě tedy pobavila ;)
Milá Martino, díky za Váš pěkný komentář. Já jsem naopak vyrůstala jen s rodiči, bez dědečků, praprarodiče jsem už také nepoznala. O to víc si teď užívám čas, kdy Amálka vyrůstá obklopena tolika pra(pra)rodiči a jsem vděčná za každý den, jež si společně ve zdraví užíváme. Je úžasné vidět, kolik lásky v sobě každý z nich má, stačil příchod nového človíčka... Mějte se báječně Vy i celá Vaše rodina, Veronika. :)
VymazatPS: A za tou dámou si tedy stojím. ;)