Ohlédnutí za dvojkou na dortu

Hezký den vám přeji! Dnes od nás opravdu jen v krátkosti. Amálce není tento týden moc dobře, vrací se jí teplota a plačtivá nálada, jednou už to vypadá, že je to naše veselá, neposedná čiperka v plném zdraví a během několika hodin je zase plačtivým miminkem. Dnes jsme spolu dopoledne byly na hodině jejího cvičení, ale zřejmě to nebyl nejlepší nápad. Co jsme se vrátily, trochu se tu trápíme. Mě zase sužuje bolest v krku, rýma a kašel, zřejmě mi dvakrát neprospěl shon před Amálčinou nedělní narozeninovou oslavou a velká únava po ní a už vůbec ne procházky ve větru bez zabaleného krku na zrádném jarním sluníčku. Doufám, že se obě co nevidět uzdravíme a začneme jak se patří užívat jara. ;)

Na Amálčinu oslavu druhých narozenin jsem si toho naplánovala jako obvykle víc než dost a kvůli neustálému pobíhání mezi kuchyňskou linkou a hosty jsem ke svému zklamání ani nestačila vše zdokumentovat tak, jak bych si přála. Příště si zkusím veškeré občerstvení připravit co nejvíc předem, abych pak měla víc času na ostatní, focení i sebe. Potíž je v tom, že obložené chlebíčky jsou přece jen chutnější a hezčí, když se přichystají na poslední chvíli a co se týká úklidu, to je u nás další kategorie sama pro sebe - kdybych vytřela a uklidila ráno, ve tři odpoledne tu je jisto jistě nový svinčík, rozpatlané zbytky od oběda po podlaze, kousky modelíny všude možně... s dětmi je to zkrátka vždycky jinak, než si člověk představuje. ;)

Babičky, dědové, strýčkové, teta i malá Amálčina sestřenička však k našemu potěšení dorazili skoro v plném počtu, vypadalo to, že si u nás pochutnali a někteří, s mým mužem, mou maličkostí a mou maminkou v čele, se i pěkně vyřádili při procházce na dětské hřiště. :)) V neděli tady ve městě málokdy zůstáváme, ale pokud přece, máme rádi ta vylidněná místa, téměř tichá, klidná...

Z nedělních obrázků jsem vytvořila alespoň pár koláží.

Pečené moučníky téměř nedělám, ale na Amálčiny narozeniny dort od maminky prostě být musí. Po loňském nepečeném tvarohovém dortu s jahodami jsem se letos rozhodla pro mrkvový dort. Měla jsem trochu obavy, jestli se mi povede a můžu říct, že dopadl na jedničku, všem moc chutnal včetně mě ;), voněl nádherně kořením a ořechy, sladkokyselá chuť krému mu jen přidala na výjimečnosti a mrkvičky jakoby rostoucí z dortu vypadaly parádně. Tentokrát nechyběla ani dvojka, a to poskládaná ze zelených lentilek a dort by pochopitelně nebyl dortem bez svíček,  že? 

 

Recept jsem našla v Billa magazínu a jen jsem si jej trochu upravila na ještě trochu zdravější a méně sladkou variantu. Určitě najde místo v mém pomyslném seznamu oblíbených dobrot, ke kterým se ráda vracím.

A to už je pro dnešek všechno, snad se tu objevím dříve než za týden s nějakým z plánovaných příspěvků. ;)

Mimochodem, s naším miminkem už jsme v půli očekávání, konečně to začalo trošičku utíkat. ;) Já pořád říkám, že nejsem těhotenský typ, rodit bych šla z fleku a nemůžu se už dočkat, až zase to narozené maličké sevřu v náručí, ale těch 9 měsíců tloustnutí, únavy a kontrol u lékaře bych nejraději přeskočila. Nerozumím tomu, jak může někdo považovat těhotenství za nejkrásnější období v životě ženy. Vždycky si říkám, že podobná hesla a články snad musí psát jen chlapi. Co myslíte?

Má malá konečně usnula...

... tak se jdu taky ještě na chvíli zavrtat pod deku.

Mějte se krásně a buďte zdraví!

:)

Veronika