Medvědí tanec

Všem svým čtenářkám a čtenářům přeji krásnou středu!

Už jako malá jsem ráda četla, do knihovny taky chodím, co si pamatuju. Na základce přišla povinnost psaní čtenářského deníku, která mi ale vůbec nevadila. Na gymplu jsem si pak psala čtenářský deník dál, z vlastního zájmu, jen tak pro radost. Za ty čtyři roky na střední jsem přečetla dost z klasické literatury, české i světové, zajímavé tipy od naší češtinářky taky nikdy nezůstaly bez povšimnutí.

Když přišlo období mého života v Anglii, začala jsem číst anglicky psané knížky, většinou tituly doporučené někým z mého okolí. Namátkou třeba britské autory jako Tony Parsons a Lisa Jewell, Ir John Boyne a jeho The Boy in the Striped Pyjamas nebo Australanka Rachael Weiss a její zajímavá kniha z prostředí Prahy Me, Myself and Prague mě taky velmi bavili. Posledních 17 měsíců, co je s námi Amálka, mi na čtení bohužel nezbývalo moc času, ale nějakou tu chvilku pro sebe si přece jen najít dokážu a to pak často sahám po knížce, padám ležmo na gauč a pak i do hlubin knižních příběhů...

;)    

Dnes bych vám ráda představila a doporučila zajímavé čtení od jedné vynikající české autorky, a to nedávno vydanou knihu Ireny Douskové - Medvědí tanec.  

Román čtenáře přenese do dvaadvacátého roku minulého století, na Lipnici nad Sázavou, kde žil poslední měsíce svého života spisovatel Jaroslav Hašek.

Přestože se na první pohled může zdát, že Medvědí tanec popisuje poslední měsíce Haškova života a ten je tudíž ústřední postavou románu, ne tak docela tomu tak je. Dousková se více než na samotného spisovatele nebo i další postavy knihy zaměřuje na atmosféru doby a místa vypravování. Skvěle vykresluje prostředí, v němž se Hašek pokoušel dopsat Švejka.

Navzdory tomu, že románu docela chybí ústřední linie(čtenář jakoby nevěděl, o kom kniha vlastně je), považuji Medvědí tanec za výborné čtení. Moc se mi líbilo, jak Dousková popisuje poněkud chmurně lipnické ulice a zákoutí, podzimní sychravo i prosincové plískanice. Lipnici nad Sázavou dobře znám a při čtení řádků Medvědího tance jako bych sama stála pod hradem a drkotala zuby o sebe, jak by mi ve studeném větru a neutuchajícím dešti bylo zima. 

Já jsem v Medvědím tanci viděla přátelství, darebáctví, humor, osamělost, něhu i strach.  

Znáte knihy Ireny Douskové a/nebo Medvědí tanec?

Mějte se krásně...

Veronika