Podhůří Šumavy

Přeji všem hezký, u nás deštivý, den. Jakoby už podzim klepal na dveře, je cítit ve vzduchu... Mám tenhle čas moc ráda.

 

Dnes se vrátíme do podhůří Šumavy, do CHKO Blanský les.

 

 

 

Jižní Čechy mají pro mě i mého muže zvláštní kouzlo. Kolikrát jsme si už říkali, že kdybychom neměli kořeny tady na Vysočině, chtěli bychom žít právě někde v těchto končinách. Malebné vísky s nádhernými starými staveními, rybníky, přirozené lesy, Vltava...

A hlavně místní lidé se nám tu vždycky zdají otevřenější, přátelštější, víc usměvaví... Čas tu plyne tak nějak pomaleji, přirozeněji.

V podhůří Šumavy je prostě pohádkově a v hospůdce v Lhenicích vaří tu nejlepší bramboračku s čerstvými hřiby! :))

 

 

Útočištěm nám byl krásný dům našich přátel, postavený před více než sto lety.

Dva.



Spolu.

Kluk a pes.



Procházky (nejen houbařské) v téhle krajině jsou přímo pohlazením na duši.

 

A vždycky během nich vyhládne...

:)

Balíky. Výborná zábava pro děti.

Amálka se ledasčemu novému naučila, domů se s námi vrátilo sebevědomé batole, jež z chůze přechází do běhu, když potřebuje, tváří se, že vůbec nechápe, co po ní chceme a to, co chce, nám dává najevo ještě zřetelněji než před tím. Taky se naučila od kluků nové hry a oblíbila si jídla, která já jí ale nechci dávat. ;) 

 

Už teď se těším na příští cestu do těchto půvabných míst. Na podzim by to tu mohlo být ještě krásnější, stromy zářící barvami, vůně ohňů a zoraných polí...

 

 

A co vy, máte rádi jižní kouty Čech?

 

 

 

Mějte se krásně!

 

 

Veronika