Bedýnkujeme...

Dnes je u nás opět docela chladno a větrno. Tak nevím, zda ledoví muži dostáli svému jménu či ne... podle pranostiky se Pankrác, Servác a Bonifác projevují nočními a ranními chladny, zatímco přes den můžeme počítat s krásným slunečným počasím. Poslední dobou je počasí spíš takové aprílové, slunečná obloha se v mžiku mění v šedá mračna a hřejivé slunce ve studený déšť. Včera jsme s Amálkou na procházce pěkně zmokly, já bez kapuce i deštníku a Málinka v kočárku bez pláštěnky. Náladu nám to ale nijak nezkazilo, holčička zvědavě pozorovala zpoza boudičky padající déšť a já jsem se zamyslela, kdy jsem se naposledy takhle procházela v dešti.

V dnešním příspěvku bych se chtěla vrátit o týden zpět k naší první  zeleninové biobedýnce. Bedýnkování, poměrně nový způsob, jak nakupovat lokální zeleninu a často i další farmářské produkty od místních pěstitelů, jistě všichni znáte a tudíž jej tu nemusím představovat. 
Protože je pro nás důležité, kdo zeleninu, kterou jíme, vypěstoval, stejně tak jako kde a jak, pro první bedýnku jsme si s Amálkou samy zajely. Sympaticky se nám jevila rodinná farma na samotě, nedaleko města Chotěboř, v klínu Železných hor a Žďárských vrchů, která je navíc od nás co by kamenem dohodil, necelých 20 km.
Na Zastráni jsme se cítily dobře, já i Amálka. Jednoznačně jde o místo s dobrou energií a jak jsme se už sami přesvědčili, přirozeně je i zelenina odtud dobrá! 

V první, prozatím malé, jarní bedýnce jsme dostali zajímavý výběr ranné zeleniny...

Amálku její obsah, jako vždy, velmi zajímal...
:)

S manželem jsme se shodli, že absolutně největší lahůdkou byly mladé tuřínky - kořenová zelenina původem z Japonska, která má opravdu velmi jemnou, lahodnou, máslovou chuť. Chutnaly nám ještě více než mladé kedlubničky, kterým se svou chutí trochu podobají.

Dalším překvapením byly lístky mizuny a mibuny, japonských listových zelenin, které jsem hned podusila na trošce oleje a snědli jsme je spolu s opečenými novými brambůrky z bedýnky a volskými oky.

Pro novou bedýnku pojedeme zase v pondělí s dobrým pocitem, že do té doby, než si vypěstujeme dostatek zeleniny vlastní a budeme úplně soběstační, zatím budeme podporovat jednoho malého místního zemědělce a zeleninu nakupovat s ohledem na půdu, vodu, okolní život i lidské zdraví, což je pro mě a mého muže hodně důležité. Chápeme, že zelenina u nás dozrává jenom v určitou roční dobu, a tedy právě jen v tu dobu ji budeme mít na talíři, že zelenina roste v zemi, takže na ní někdy zůstane trochu hlíny a toto chceme přijímat a respektovat jak v případě 'bedýnkování', tak na naší vlastní (nejen) zeleninové zahradě.


A co Vy a zelenina?
Nakupujete v běžných supermarketech, pěstujete nebo bedýnkujete? Je pro Vás důležitý příběh zeleniny na Vašem talíři?
Můžete mi o tom napsat... :)


Loučím se s Vámi krásnou bílo-modrou kytičkou od mojí milé maminky...

 ...a přeji Vám krásnou středu...

Veronika