pondělí 2. října 2017

Báječnej chlap

Hezký začátek měsíce října vám přeji, milé čtenářky a čtenářky!
:)

Vím, na blogu to opět trochu utichlo, ač u nás je celkem rušno. Totiž, stavíme. Nebo spíš se staví? Ne, ještě lépe a přesněji můj muž staví. Často sám, někdy s pomocí našich bratrů nebo taťky. Jednou je architektem, podruhé stavbyvedoucím a zedníkem zároveň. Poslední dny je tesařem.
Teletník má krov a v patře to krásně voní dřevem. Vznikl velkorysý prostor, kde by se dalo tancovat, s vyhlídkou do všudypřítomné okolní zeleně. 
Dnešní článek ale není tak úplně o naší rekonstrukci. Nebude tu kulatá zeď v koupelně ani obrázek teletníku, který se pomalinku stává spíš venkovským domkem. Je víc o mém muži, díky němuž se stávám lepším člověkem. Ukazuje mi cestu, když se přede mnou ztrácí v mlze, váží si mě i v časech, kdy já vážím před porody našich dětí skoro metrák. :D Má mě rád a já jsem šťastná, že jsme právě my dva na sebe zbyli. 














Lepšího tatínka pro naše děti bych si nemohla přát. Jak je umí rozesmát... dobře jim rozumí. Včera kroužil kolem kuchyňského stolu s globusem v ruce, slunce (rozumějte rozsvícený lustr) nad stolem, aby ukázal Amálce, proč je u nás den a v Americe, kam nám právě odletěla teta Ivča, noc. 





Děti i mě učí empatii, pokoře i skromnosti. Porozumění sobě samým i světu kolem. Celé to funguje tak nějak bezděky.




Dcerky jsou už týden marodné, ale včera jsme je společně vzali na sluníčko, vyšli jsme si na šípky a Amálku pak vzal tatínek ještě na chvíli do lesa na houby. Amálka se vrátila úplně vyčerpaná, dokáže už ledasco překonat, vydržet únavu, povahou i citlivostí je hodně po mém muži. 













Naše první dcera není ale po tatínkovi jen uvnitř. Je i stejně štíhlá, s dlouhýma nohama a velikýma laskavýma očima. Už když se narodila, můj muž s úžasem poznamenal, že má stejná kolena a nohy jako on. :))




Mám sklon dělat si starosti. Velké starosti o svět, jak to se Zemí bude dál. Trápí mě, jak ubližujeme přírodě i sobě navzájem. Jak si nerozumíme. Ale s mým mužem je to všechno mnohem snesitelnější, život dává smysl, ač není zrovna lehký. Vlastně úplně nevím, co chci dnešním povídáním předat vám, kteří k nám čas od času nahlédnete. Snad se chci jen podělit o svou radost. Radost, že i v deštivých dnech a náladách mám vedle sebe báječnýho chlapa a s ním teď už skoro tři báječný děti.
:)










Přeji vám, ať i vy máte po svém boku někoho duchem velikého, o koho se vždycky můžete opřít.


Vaše



Veronika

6 komentářů:

  1. Milá Veroniko,já jednoho takového chlapa doma mám a děkuji za něj tomu nahoře každý den. Přeji vám,ať se máte pořád rádi a ať máte pohodu a radost z dětí.A hlavně přeji celé rodince zdraví. I.N.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pekne vyznani a uznani, ne kazdy to dovede. At Vam to vydrzi naveky. M.

    OdpovědětVymazat
  3. Prosím - nerobte si starosti.My citlivejší sme už takí ale lepšie je rozdávať lásku a potom to tu na tejto Zemi bude lepšie :o)Mala som podobné obavy ako Vy ale riešim to takto : nie oko za oko,zub za zub...ale kto do teba kameňom ty do neho chlebom a aj to má pozitívne výsledky v živote na tejto uplakanej Zemi ...Veľa šťastia želá Marianna

    OdpovědětVymazat
  4. Veroniko, krásně napsáno, přeji Vám ať rodinná pohoda a štěstí s tím báječným chlapem dloooouho vydrží.
    Jana

    OdpovědětVymazat
  5. Já báječného chlapa mám vedle sebe již 38 let a jsem stále šťastná za to, že jsme se na cestě životem tehdy potkali. Tak ať vám to stále tak klape. Hezké vyznání Veroniko.
    Přeji krásné dny.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  6. Veru, s tím domkem a mužem jako jeho stvořitelem to máme podobně ;-), ten můj mě nepřestává udivovat tím, co je schopen vlastníma rukama vytvořit. I já si nemohla přát lepšího muže a tatínka pro své děti ;-). Charisma Tvého muže se odráží i na fotkách. Ať se daří stále a hodně zdraví vám všem! <3
    V.

    OdpovědětVymazat