Hrnčířská sobota na Veselém kopci

Mezi nejstarší dovednosti, jež si lidstvo osvojilo, patří zhotovování hliněných nádob a předmětů. Už osm tisíc let dokáže lidstvo zpracovávat hlínu a vyrábět z ní užitečné i okrasné předměty. Původně se výrobky sušily na slunci. Pece sloužící k vypalování předmětů se zřejmě poprvé objevily před pěti tisíci lety na Středním východě. V přibližně stejné době začal hrnčířům sloužit i hrnčířský kruh. Techniku glazování výrobků znali již tři tisíce let před naším letopočtem v Egyptě.

V českých zemích patřilo hrnčířství mezi deset nejčastěji uváděných řemesel.

My jsme se s dětmi v sobotu vydali do skanzenu Veselý kopec, kde se pravidelně pořádají programy přibližující různé oblasti lidové kultury. Tentokrát se tu prezentovali šikovní hrnčíři a keramici (a samozřejmě i hrnčířky a keramičky).
;)

Pryč jsou doby, kdy se výrobě hliněných nádob pro domácí potřebu věnovaly pouze ženy, jako tomu bylo v počátcích hrnčířství. 

Ani o okrasné předměty nebyla mezi tvůrci nouze.

I když víc asi lidé nakupovali nejrůznější praktické misky, pečící nádoby, hrnky a hrnečky a také krásné květníky do zahrad.

Pokud jste ještě Veselý kopec nenavštívili a máte nedaleko Železné hory a Žďárské vrchy, na jejichž rozhraní toto přírodní muzeum leží, určitě tam někdy zavítejte a můžete i v běžné dny, mimo pořádané akce.

Je tu opravdu k vidění spousta krásných věcí, kus naší historie a tedy i nás samotných. My s mým mužem jsme tu nebyli poprvé, sic naposledy jako děti a jistě se sem za čas vrátíme, jak bude našich dětí přibývat... :)) Tolik krásy pohromadě totiž není hned tak někde k vidění. Právě sem byly od 70. let minulého století přenášeny objekty z části oblasti zvané České Horácko. Roubenky přinášející svědectví o bydlení a hospodaření drobných zemědělců od poloviny 19. století do poloviny 20. století.

Expozice jsou bohatě vybaveny předměty vytvářejícími atmosféru, která vás přenese do minulosti.

Na Veselém kopci naleznete jedinečnou kolekci technických památek na vodní pohon. Patří k nim mlýn s varnou povidel, stupník na tříslo, olejna a pila.

Ve statku z Mokré Lhoty u Nových Hradů je vidět nejmladší interiér - datovaný do 50. let 20. století.

Kolekce technických památek na vodní pohon je soustředěna kolem původního náhonu, který tu byl zbudován už v 16. století! 

Pohled na stavidlo nám nemohl nepřipomenout obrázky Josefa Lady.

Amálce se tu moc líbilo, volně se tu pohybovala a s velkým zájmem s námi prohlížela interiéry domků i nejrůznější předměty... ;)

Doufala jsem, že Rózinka dopoledne prospí jako obvykle, ale zmýlila jsem se. Zřejmě nechtěla o nic přijít, tak celé čtyři hodiny skoro nespala a dívala se s námi, ač dost unaveně. Usnula až ke konci naší návštěvy v nosítku a po cestě domů nás už zase v autě bavila žvatláním a výskáním. 

:)

Ve statku z Mokré Lhoty se peklo v chlebové peci, a tak jsme ochutnali placky zvané podplamenice. Chutnaly neskutečně, až mě to skoro dojalo k slzám, ta opravdovost - vůně a chuť... Tam jsme je zkusily ještě horké, právě vytažené z pece, i když to není zrovna nejzdravější, ale doma jsme si pak pochutnali v klidu na té poslední, s mým medvědím pestem... Ááách...

(Moc si teď přeju postavit v zahradě pec a učit se v ní péct takové dobroty.;))

Můj muž zkoumal, co, kde a jak fungovalo a asi i přemýšlel o způsobech využití u nás, dnes.

:)

Nedalo mi to a pár drobností jsem si od hrnčířů a keramiků odnesla. Malou glazovanou mističku, kterou jste mohli zahlédnout v minulém příspěvku a několik milých ptáčků s označením bylinek do bylinkové zahrádky.

Už mi létají nad keříčky voňavých bylinek. Třeba tenhle ochraňuje saturejku do fazolových hrnců.

:)

Doufám, že jsem některé z vás inspirovala hezkým místem k návštěvě.

Pokud jste na Veselém kopci byli, můžete nám napsat, jak se tam líbilo vám. Budu se těšit. :)

Krásný večer i další májové dny vám přeji!

Veronika