Krásný den, milé čtenářky a čtenáři!
Podzimní, krátké dny jsou ideální k zachumlání se pod deku s konvicí voňavého čaje anebo něčím dobrým do žaludku. K takovým chvílím mi neodmyslitelně patří ještě dobrá kniha.
Já i můj muž máme knihy moc rádi, čteme od dětství a tak je jen přirozené, že k lásce ke knihám, voňavým stránkám, příběhům, od kterých se témeř nelze odtrhnout, vedeme i naši Málinku.
V našem už tak malinkém bytě knihy zabírají nemálo místa a to tu nemáme všechny ty, které bychom tu rádi měli. Já mám své u rodičů, můj muž stejně tak... Ty, co nečteme často, jsou ještě zabalené v krabicích.
Je mi jasné, že v našem budoucím domě je třeba myslet na knihy. Na několik důstojných míst pro ně. V pracovně, obýváku, v kuchyni (kuchařek taky nemám zrovna málo;)) a u Amálky v pokojíčku. Nejvíc mě zaujaly na uložení knížek velké prosklené skříně/vitríny, bílé či šedivé. Jsou praktické a krásně vypadají. To jsem ale trochu víc odbočila od zamýšleného tématu a na úvod by to mohlo stačit! :))
Aniž bychom naší devatenáctiměsíční dcerku ke knihám nějak cíleně vedli, našla si k nim cestu sama. Stačilo nechat knížky pro ni v jejím dosahu a její přirozená zvídavost jí pochopitelně nedala jinak, než knížku otevřít, zkusit stránky otáčet a začít objevovat to neskutečné kouzlo v knížkách ukryté.
Od té doby uběhlo několik měsíců a dnes je víc než jasné, že pro Amálku budou knihy velkou životní radostí. Chce si s námi neustále prohlížet knížky a naučila už se i vyjádřit svoje přání - úplně jednoduše 'Tati, c(č)íst!' nebo 'Mami, c(č)íst!'. :))
Přestože u babiček a dědů máme spoustu dětských leporel po mně a mém muži, založili jsme Málince její (prozatím malou) vlastní knihovnu, která bude růst zároveň s ní.
A já vám dnes ukáži Málinčiny první knížky.
Posmíval se konipásek - jedna z nejoblíbenějších knížek posledních dní u nás doma, nádherně ilustrovaná. Úžasné obrázky, vtipné veršování, velmi chytře zpracovaná (i má oblíbená;)).
Moje štěně - Příběh o štěňátku a včelím roji nedávno koupil Amálce můj muž. Jiná knížka se mu pro ni v knihkupectví nelíbila a trefil se výborně! Málinka chce Moje štěně prohlížet pořád dokola a tento týden se dokonce naučila říkat 's(š)těně'. :)
Naše úplně první nejoblíbenější - Ten Chuckling Ducklings. Prasátka, kravičky, kozy, psi a kočky... všechno tu je! Koupila jsem ji v Anglii dávno před tím, než přišla Amálka.
Trošku jiné možnosti skýtá magnetická knížka o krtkovi - Málinku zajímá, ale občas natrhne nějakou z magnetek...
Od babičky a dědy dostává Amálka knížky od narození. Babička má navíc knihkupectví, takže knížky od ní jsou vždycky TOP! ;)
Mně osobně se strašně líbí, že rodiče mého muže navíc vždycky darují Málince knížky i s osobním věnováním.
:)
I moje babička (tedy Amálčina prababička) Málince naděluje knížky. Třeba Nejkrásnější česká říkadla anebo Život na statku.
Málinka má ráda i knížečku o kočičce Kátě, kterou dostala od mojí sestřenice Katky. ;) Pro mě a mého muže je kočička Káťa trochu strašidelná, ale hlavně, že baví Máli... Hodně se už u ní nařehtala! ;)
Zebra Zigby taky frčí a ještě si začínáme povídat o opozitech... ;)
Několik knížek z našeho dětství jsme Málince přece jen domů přivezli.
Třeba Kouzelný deštník - krásný poetický příběh o holčičce s deštníkem...
...anebo poměrně dost opotřebované ale o to víc oblíbené leporelo Naši ptáci.
Tak a to je skoro všechno. Pro tentokrát máme dočteno. Amálčina knihovna bude mít jistě další pokračování, až zase o něco povyroste. ;)
Co je v knihovničkách vašich dětí?
Příjemný podvečer a mávám všem!
Veronika
.jpg)
