Listopadový...

... písně od léta už slýchám, 

vítr ledový přinesl je k nám, 

tak mě nečekej, dneska nikam nepospíchám,

listopadový písni naslouchám.

Chvíli stát a poslouchat, jak vítr větve čistí, 

k zemi padá zlatý vodopád, 

pod nohama cinká to poztrácené listí,

vím, že právě zpívá listopad.

Hezký den, přeji!

;)

Tuhle písničku Wabiho Daňka s poetickým názvem Píseň, co mě učil listopad mám tak ráda. Před patnácti lety jsem ji na gymplu často hrávala na kytaru a ještě raději zpívala. Pamatuji si, jak moje maminka žehlívala a já jí při tom hrávala a zpívala. Třeba mi jednou budou zpívat a hrát i naše dcerky... :)

Kytaru jsem neměla v rukou už víc než rok a tak si říkám, že bych ji mohla znovu vyndat, oprášit futrál, pohladit ten krásný nástroj a rozehrát ji. Zahrát svým dcerám, než samy dorostou. ;)

Tak snad dnes.

Listopadové jsou i mé dnešní obrázky z poslední soboty, kdy jsme si s mým mužem a dětmi vyšli na procházku do zámeckého parku, kde jsme se brali a kam se tedy poslední roky vždy na konci října vracíme. Zastavíme se u našeho stromu, brouzdáme spadaným listím a obdivujeme ty krásné podzimní barvy kolem...

(Pořád ještě nemám v provozu svou zrcadlovku a tak jsou fotky takové... nu, není to ono, ale i tak si nemůžu pomoct a fotím, když jsou pro to alespoň trošku podmínky.)

Mějte se krásně, užívejte slunečných listopadových dnů podle vašich představ a já jdu vyndat tu svou kytaru, naladit ji a rozehrát, abych mohla zabrnkat těm našim dvěma slečnám (i mému muži)... ;)

Báječný večer všem.

:)

Veronika