První balíky - z pole do stodoly

Krásnou srpnovou neděli přeji!

:)

Musím říct, že jak mi vysoké teploty doposud vůbec nevadily, poslední dny mi začínají dávat trochu zabrat a teplotní předpověď na následující týden, kdy by mohlo být prý každý den až pětatřicet stupňů, mi rovněž velkou radost nedělá. Úplně by mi stačilo příjemných pětadvacet a hlavně nám tu všem moc chybí déšť.

Včera a předevčírem mě bodla vosa a Amálku včera pro změnu do chodidla včelička. Letos už podruhé. Na to, že běhá pořád bosá, i v trávě plné bílého kvetoucího jetele, jsou ta dvě žihadla skoro zanedbatelná. Včelička bodla Amálku prvně loni v létě a ani tehdy ani minule se nic zvláštního nedělo. Včera večer začala být Málinka ale plačtivá a v noci už hořela v horečce. Nožička jí dnes trochu natekla a i teplota zatím přetrvává, tak odpočíváme u babičky doma a čekáme až reakce odezní. 

Můj muž má ale i dnes napilno na poli stejně tak jako předchozí tři dny. Lisuje slaměné balíky na stavbu našeho domu. Sláma je nádherná, pšeničná, téměř nestříkaná a políčko je navíc téměř za humny, obilí rostlo za lesem, co by kamenem dohodil od míst, kde dům vyroste. ;) Mám radost, když si pomyslím, že materiál na dům vyrostl tak blízko, že tam budeme moct kdykoliv zajít, vzít děti... doma si pak spolu prohlédnout tyhle první srpnové obrázky.     

:)  

Na celý dům bude potřeba kolem tisíce balíků, třetinu už máme ve stodole. Vypadá to, že bůžek našeho slamáku nad námi drží ochrannou ruku a neposílá dolů ani kapku vody, což je pro kvalitu slámy jedině dobře.

Naštěstí má můj muž k ruce i nějaké pomocníky, sám by se chudák na poli sedřel - lisuje sice bez pomoci, ale nakládat, vozit a do stodoly rovnat mu pomáhají chlapi. Zatím si vystačíme s mužskou částí naší rodiny. ;)

A tak nám to poslední dobou všechno hezky vychází, zapadá do sebe jak dílky skládačky, i kdybychom věci sebedůkladněji plánovali, nemohly by dopadnout lépe, než jsou.

Aby to ale všechno nevypadalo tak pohádkově, věřte, že se teď pravidelně setkáváme s názory svého okolí, jak to máme a nemáme dělat, cože jsme si to vymysleli a aby jsme pak nelitovali... že o tom nikdy neslyšeli, že nám dům sežerou myši anebo že nám shoří. Můj muž se jen směje a vykládá třeba, jak se těší na Toma a Jerryho, už se prý vidí pozorujíce je v křesle s dýmkou u pusy.... :)))

(Navíc je prý skoro v každé pohádce tolik známá dírka u podlahy, ze které tu a tam vyčuhují myší čumáčky.:))

Ještěže toho muže mám!

;)

A můj první díl seriálu Náš slaměný dům ukončíme pěkně optimisticky, a to fotkami veselého traktoristy, mého z nejmilejších. :)

:*

Mějte se krásně a můžete mi napsat, co říkáte na slaměné domy?
Shodnete se s našimi babičkami a strýčky anebo jste duší taky trošičku takoví blázni jako my dva? 
:))



Veronika