Májový víkend...

Krásný začátek posledního májového týdne, milé čtenářky! Jaká škoda, že už se tenhle překrásný měsíc pomalu chýlí ke konci. No ale na druhou stranu, nač se dívat zpátky, venku v přírodě všechno vysloveně bují, je tam nádherně, teplota tak akorát, na zahradách už se dá i ledacos sníst (tedy jak na kterých)... ;)

A já vás právě na tu naši zahradu dnes vezmu. Jaká je? Zatím skoro prázdná a přesto plná spousty druhů rostlin i živočichů, plochá a zároveň divoká, zarostlá, voňavá i když tam  záměrně ještě nejsou zasazeny téměř žádné květiny. Je objímající, bezpečná, dávající a trpělivá. Čeká na každou naši návštěvu a na to, až v jejím nitru postavíme náš domov. 

Je nám tam dobře.

Ještě než ale vkročíme do té rychle rostoucí divočiny, ráda bych vám pověděla o našem pátečním večeru. Po dlouhé době jsme se s mým mužem dostali ven za kulturou, hudbou, krásným zážitkem pro duši i uši. :)

Setkání s cimbálovou kapelou Hradišťan v čele s Jiřím Pavlicou bylo úplným pohlazením, ze všech členů sálala pozitivní energie a my jsme přímo cítili, jak proudí mezi kapelou a publikem.

Po představení jsme si nemohli nekoupit nejnovější album Hradišťanu Vteřiny křehké. Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy slyšela tak hlubokou hudbu, navíc s opravdu výbornými poetickými texty. Album je celkově strašně hezky vyvedeno, obsahuje knížečku s texty písní, nádhernými fotografiemi a anglickými překlady názvů jednotlivých písní a jejich charakteristik. Písničky se nedají jen tak poslechnout, aniž by ve vás něco nezanechaly, aniž byste pak nepřemýšleli a nedumali o životě, o čase, o lásce a křehkosti bytí. Pokud Hradišťan a jeho hudbu neznáte, určitě doporučuji v klidu si něco poslechnout a rozhodně nečekejte nic průměrného. ;)

Jelikož dvě dětská alba vlastní i naše Málinka a má písničky moc ráda už nějaký ten měsíc, nechali jsme si Vteřiny křehké podepsat od pana Pavlici a moc nás potěšilo jeho věnování všem našim dětem i nám samotným. 

:) 

A teď už se pojďme projít tou naší zahradou...

Abyste vydrželi celou procházku, zakousněte naši první letošní zeleninu, jen pozor, pokud nemáte rády/i pálivé.

;)

Včera jsme všichni tři pospolu zasadili dýně do permakulturního záhonu, na obrázku dvě muškátové, které jsem si letos prvně vypěstovala sama z bio semínek.

Amálka se někdy zdá tatínkovi tolik podobná... Tím co a jak ráda dělá, ale i pohyby, gesty a mimikou. Na zahradě i všude jinde venku jsou spolu nejraději. :))

Dívají se spolu z okna, jak nám to kolem bují...

... bzučí a voní.

Letos budeme zobat zase o trošku víc našeho vlastního ovoce. Nemytého a rovnou ze stromků do pusy.

;)

A za nějaký ten rok budu doufejme už u kamen míchat bublající voňavou marmeládu z našich muchovníků a dřínků. 

Loni zasazené muchovníky Lamarckovy začaly letos báječně růst a mají opravdu krásné načervenalé listy. To bude jednou jedlý živý plot chránící zahradu od nevítaných pohledů.

I dřínům, které se zdály být maličké, se začalo dařit!

Ze zahrady ještě přes náves, obdivně se podívat do koruny kaštanu...

... a potěšit prababičku malou besedou.

:))

Teď už jen zbývá poděkovat vám za milou společnost a těšit se třeba na nějakou z příštích procházek.

:)

Mějte se krásně!

Veronika