Všechno bylo jinak...

Krásný sváteční den přeji!

Zdravím všechny čtenáře po menší odmlce. Na včerejší den jsem si naplánovala příspěvek, který se mi ale podařilo dát dohromady až dnes. 

27. říjen je dnem naší svatby, která byla vším, jen ne tím, co jsme očekávali. Podzim se během několika málo hodin změnil v zimu a hostům, z nichž málokdo měl na autech zimní obutí, tenhle šprým ze shora přichystal nemalé trampoty. Jeden z obsluhujících číšníků se vůbec nedostavil a navíc se neobtěžoval ani s vysvětlením či omluvou. Několik litrů vzácné domácí čtrnáctileté slivovice můj bratr rozbil hned po obřadu ještě v parku, kde se někteří z nás za deště klepali zimou. 

Abych nezapomněla, na obřad jsme se dostavili s dvacetiminutovým zpožděním a po obřadě konvoj aut svatebních hostů omylem následoval fotografa namísto nevěsty. (Bylo mi trochu divné, že celou cestu z parku na hostinu nás následuje jediné auto...;))

Přesto se nám, myslím, s mým mužem, spoustu věcí podařilo. Všechno jsme si přichystali více méně sami, od nasbírání přírodních dekorací na svatební dekorování, až po výzdobu sálu, prostření svatební tabule a předně vytvoření místa v zámeckém parku, kde můj muž ještě toho rána pod stromem postavil slavobránu z podzimního listí.

:)

Moje maminka pak druhý den povídala, že takovou svatbu ještě nezažila. Prý byla nezapomenutelná! :))  

Já i můj muž se každopádně shodneme na tom, že jsme moc rádi, že jsme náš den ve zdraví přežili a můžu vám upřímně říct, že žádné nevěstě už její den nezávidím. ;) Neznám mnoho situací, jež by byly víc stresující než vlastní svatba. 

A jestli bych si ho vzala znovu? Ano! :)



A co vaše svatba, milé čtenářky? Byla taková, jakou jste si vysnily?
(Anebo o jaké sníte?:))


Těším se na všechny komentáře!




Veronika