Zahrada začíná dávat. Ne, že by před tím nedávala, ale byly to jiné dary, než ty, které potěší jazýčky i břichy. Během celého roku vnímám ty ostatní dary, ticho, dobrou energii, vůně, barvy, zpěv ptáků... Zahrady a příroda umí dávat to nejkrásnější, je to pastva pro oči, uši, duši... Teď už nějakou dobu ale i pro naše chuťové pohárky.
Mám velkou radost! Poprvé v životě sklízím svojí vlastní zeleninu, tedy zatím jenom ředkvičky. Mnou vlastnoručně ekologicky vypěstované z bio osiva, navíc vyrostlé v mém taktéž prvním permakulturním záhoně, který jsem letos osela tak trochu na zkoušku několika odrůdami ředkviček, salátů a mrkví. A jaké jsou?? Jak jinak než famózní! Líbí se mi tohle slovo...:)). Já vím, říkáte si, tolik cirátů kvůli ředkvičkám... odpusťte mi to, ale je to prostě senzační pocit... ti, kdo si vzpomenou na své zahradnické prvopočátky mě třeba pochopí.
;)
Dnes mě ale potěšili i jiní...
Sousedka...
...že mi natrhala a 'přes plot darovala' voňavou čerstvou rebarboru.
Má úžasná, téměř sedmaosmdesátiletá babička...
...že tak krásně pečuje o svou zahrádku.
...že jí na té zahrádce nádherně rozkvétají konvalinky.
...že se její pivoňce dobře daří a je obsypána poupaty.
...že mi vypěstovala nové rostlinky rebarbory, kytiček a všeho možného dalšího.
...že má velikou radost z pravnučky Amálky.
...a...
...a...
...a...
:)
Naše Amálka...
...že tak krásně jí zdravá jídla, která pro ni připravuji.
Mí rodiče a bratr...
...že jsme se mohli vidět a usmát se na sebe.
A můj milovaný muž...
...tím, že je!
(A málem bych zapomněla,
hned po ránu mi udělal radost tenhle kosí krasavec...
...tím, jak krásně zpíval před okny naší ložnice.:))
Tak a teď už to bude snad kompletní. :)
V duchu děkuji za další krásný den a přeji Vám stejně krásný večer, milé čtenářky...
Veronika
Žádné komentáře:
Okomentovat