Ze zahrady

Krásné úterý, milé čtenářky! 

Letní dny trávíme většinou venku a já ne a ne dopsat a publikovat rozepsané příspěvky na blog. Nestihla jsem zatím ani reportáž z naší červnové cesty do Chorvatska, ani víc těhotenských příspěvků a recenzí na přírodní kosmetiku mám v konceptech taky nepočítaně. Doufejme, že nebudu psát o Jadranu v listopadu, o levandulové a limetkové kosmetice v prosinci a o porodu s půlročním zpožděním. ;)

Léto prostě vysedávání u počítače dvakrát nepřeje a mě to zkrátka víc táhne na zahradu, do lesa a k vodě. Včera jsme s mým mužem a Amálkou byli letos poprvé na borůvkách, Málinka moc sbírat nechtěla, spíš jen jíst z kyblíčku a ať jí utrhne maminka a tatínek. Pomohla až motivace - utrhni si jednu sama a pak dostaneš od nás (jednu Ty, dvě my;)). Po chvíli kňourání šli ale stejně raději s tatínkem postavit domeček pro zajíčky z klacíků a mechu a já jsem nasbírala alespoň na koláč. Ten upekla hned odpoledne moje maminka, kynutý, úplně modrý, posypaný drobenkou a povedl se jí tak, že jsem si ho ještě večer dala jako druhou večeři. No řekněte, jak často tohle člověk může? :))

Zbylo i na dva pytlíčky borůvek do mrazáku, moc rádi si na nich totiž pochutnáváme i v zimě, kdy už je všechno pod sněhem a přijde čas na sušené a mražené vitamíny.

A nejen v lese je tyhle dny hojnost ovoce, i na zahradě máme ještě poslední třešinky a naše dvouleté keříky rybízu a angreštu nám darovaly první plody. Každé sklízení a sběr těhle darů je pro mě téměř obřadem, moc si to vychutnávám, nedělám ani nechápu to automaticky, ale s radostí, vděčností, obdivem a láskou. Naprosto speciální je pak sklizeň česneku, ale o tom třeba zase někdy jindy. ;)

Venkovní stůl má můj muž skoro hotový, je obrovský, důstojný a patří sem. Mám z něj radost! :)

A jak vypadají vaše červencové sklizně, taky si podobné rituály dokážete užít?



Krásné dny!



Veronika