neděle 12. března 2017

Čtu - Helle Heckmannová: Pomalé rodičovství

Hezký nedělní večer, milé čtenářky!
:)

Mám radost, že vám dnes můžu ukázat a doporučit další úžasnou, pravdivou knihu, která neklouže jen tak po povrchu, ale odkrývá podstatu věcí. Často v hloubi duše cítíme, jak se k dětem správně chovat, vychází to přeci ze samé přirozenosti nás samých, ale díky vzorcům, které jsme se naučili už v dětství, nejednáme vždycky tak, jak chceme. Vlastně to nejsme vůbec my, kdo poučuje, manipuluje, neustále spěchá. Abych mluvila za sebe, vím, že dělám chyby každý den, někdy úplně scházím z cesty a co hůř tu a tam mě začne ovládat strach. Neustále to ale zkouším znovu, dnes a denně a spolu s mým mužem se snažíme plout tím správným směrem, který, troufám si říct, už známe.

Útlá knížečka Helle Heckmannové Pomalé rodičovství (z angl. orig. Slow Parenting) v sobě skrývá obraz neortodoxního přístupu k dětem, který vychází z vědomého prožívání života a hlubokého respektu k rané fázi dětství. Přináší detailní popis každodenního rytmu, rituálů a sociálního uspořádání kodaňské waldorfské školky Nokken, v níž i nejmenší děti tráví většinu dne venku, a ne zavřené ve třídě. Poukazuje na otázku, co opravdu malé děti potřebují. Tady a teď, v tomto čase, na této planetě. Co můžeme my dospělí - rodiče a pedagogové - udělat pro naplnění těchto potřeb?




Jak se můžete dočíst v předmluvě k anglickému vydání, knížka Pomalé rodičovství není pouhou příručkou pro rodiče. Na jejích stránkách autorka podrobně popisuje, jak a proč je nokkenský přístup k malým dětem strukturován. Na malé děti se například nesmí spěchat a nelze je posuzovat podle toho, co ještě neumí. Je privilegiem a zodpovědností pečujícího dospělého, aby byl vzorem, který dítě může napodobit, a bez jakéhokoliv spěchu dítěti poskytl čas na opakované procvičování. Nápodobou malé dítě získává nejen nové dovednosti, ale spolu s tím, jak se rozšiřují jeho kompetence, také pocit sebeúcty.




Rané dětství prožíváme jen jednou. Je vzácné. To, co se odehraje v prvních letech, nelze později stejným způsobem zopakovat nebo získat nazpět. Tato kniha nám pomáhá ctít a respektovat bytost malého dítěte, dopřát jeho vývoji všechen potřebný čas a také sobě věnovat čas k tomu, abychom si vychutnali postupný a zázračný rozvoj lidské bytosti.









Jak říká autorka knihy a zakladatelka školky Nokken Helle Heckmannová, jedna z důležitých věcí ve waldorfském systému je pracovat vnitřně sám na sobě. Nesmím mít od dětí očekávání, která vycházejí z mých nenaplněných potřeb. Musím vědět, co je skutečně dobré a zdravé pro ně.




V prvních sedmi letech života je pro děti nesmírně důležitý pravidelný rytmus. A tak i ve školce v Nokkenu je každý den v týdnu i celý rok utvářen ve srozumitelném rytmu.




Opatrovatelé, kteří v tomto rytmu den za dnem žijí, mají příležitost žít něčím, co by se dalo nazvat každodenní meditací. Prostřednictvím tohoto opakujícího se rytmu můžeme tak i my žít s dětmi v jakémsi společném nádechu a výdechu.




Líbí se mi, že waldorfští opatrovatelé vědomě pracují s dětmi tak, aby posilovali jejich smysly. Smysly se vyvíjejí v raném období života, jejich vývoj má pak ohromný vliv na základní přístup dítěte k životu a jsou to právě smysly, jež mají zásadní význam pro waldorfský výchovný přístup.




Věděli jste, že nechat děti po obědě spát venku je stará skandinávská tradice a v Dánsku je to velmi rozšířené v mnohých školkách, i ve většině rodin? Při spánku venku na čerstvém vzduchu se nemoci nešíří tak snadno a opravdu, ve školce Nokken jsou děti nemocné jen zřídkakdy.





V Nokkenu na procházkách hodně zpívají, protože zpěv vyvolává pocity pohody a radosti. Je těžké se současně mračit a zpívat.
Já dětem i sobě zpívám každý den a všichni z toho máme radost. Teď můj muž přivezl domů i mou kytaru a učí se hrát a já se chci k brnkání vrátit s ním. Pro naše děti, pro nás samé. Skoro jsem zapomněla jak skvělou relaxací hraní na hudební nástroj je...




Je to pouhých několik měsíců, co začala naše druhorozená chodit. Jakmile se malé dítě postaví, začíná oboustranná koordinace, která má rozhodující vliv na jeho duševní pružnost a schopnost myšlení, poněvadž buduje most mezi mozkovými hemisférami. Proto je chůze velice důležitým nástrojem kognitivního vývoje dětí.




Jak píše Helle Heckmannová, chcete-li bystré děti, musíte je povzbuzovat k tomu, aby chodily ven a hýbaly se. Chcete-li hloupé děti, tak je prostě nechte celý den nečinně sedět před televizí a hrát počítačové hry.









Jsem vděčná za to, že i díky této nevšední Dánce máme dnes jako rodiče dobré informace, na jejichž základě se můžeme dobře rozhodnout. Jako všichni rodiče chceme pro naše děti to nejlepší a už se nebojíme vybrat si to, co neznáme. Stejně jako jsme se zbavili strachu přiznat si, že něco v našem dětství bylo špatně, přestože je to bolestivé. 




Na závěr bych si ještě vypůjčila poslední větičku(nebo dvě) ze samotné knihy. 
Děti jsou zdrojem budoucnosti a nadějí zítřka. Dobře je přijměte a starejte se o ně.


Znáte tuto knihu?

Budu moc ráda, když se s námi podělíte o vaše myšlenky k dnešnímu tématu.
:)



Krásné dny s písní na rtech.
;)



Veronika

6 komentářů:

  1. Veroniko, děkuji za skvělý tip. Určitě se po knížce poohlédnu. A i když mám dítko již dávno dospělé, tak jsem pedagog a to se může vždycky hodit.
    M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Martino, rádo se stalo! ;) Těší mě, že Tě knížka zaujala. Přeji krásné slunečné dny, Veronika. :)

      Vymazat
  2. Verco, knizku neznam, ale je mi diky Tvym slovum velmi sympaticka. S tim proste nejde nesouhlasit.
    Vim, ze v nekterych lesnich skolkach v CR se take spi venku. I nase deti spavaly v kocarku venku, jedine venku, pravda, ted, kdyz uz jsou vetsi, jedine doma:-).
    Pekny vecer. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marcelo, knížka dává porozumět i lecčemu o nás samotných, o vztazích mezi námi, možnostech, jak se navzájem přiblížit atd. Je to vážně ohromně zajímavé a doporučila bych ji vlastně úplně každému, mohla by pomoct dokonce i při rekonstrukci naší minulosti...
      S tím spaním mě hned napadlo, že je velká škoda, že s přibývajícím věkem dcerky začaly spát uvnitř namísto venku. Holt když není vlastní zahrada a možnost přístřešku 'pod okny', je to těžké. :(
      Také přeji krásný večer a celý, snad už jarní, týden, Veronika. :)

      Vymazat
  3. Děkuju za tip, kouknu po ní... My taky hodně zpíváme, doma i venku. S jarem trávíme čím dál víc času venku a je pravda, že venku se děti tolik nehádají jako doma, tak jsem za to ráda...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Michaelo, to je dobře, že u vás také hodně zpíváte.:) Je úžasné, jak ten zpěv pomáhá odstranit napětí a stres. Můžu jedině souhlasit, že v přírodě jsou děti opravdu spokojené. Vidím to u naší maličké, s jakým zájmem vnímá všechny obrazy a zvuky venku. Všechno jí dokáže učarovat. Psy zdraví 'A-hój', s vykulenýma očima sleduje broučky u kmenu stromu, ptá se 'co to je', když slyší hlasy ptáků... :)) Je to nádherné a neopakovatelné! Díky za komentář, mějte se s dětmi moc hezky a prozpěvujte si šťastně dál, Veronika. :)

      Vymazat